My pyráty...

Pokud máte rádi moře, yachting, srandu, pivo, atd., pak jste tady správně

HK - logo.jpg
Ubytování Hlavní město Praha.




Přikládám popis "cesty" Ugljanovy lodě od Miss Březen - Ivetky. Naše loď, vzhledem k tomu, že jsem tam nebyl, ani nevím, jak se jmenovala :-) !
Možná později :-)
Pátek 25.3.2016 v 9,00 sraz u Archima.
Největší radost máme z Oty – jako jedinej pochopil, že velikonoce začínají už ve čtvrtek. 9.50 naloženo a můžeme vyrazit. Na Slovenské hranici trochu zmatek s elektronickou známkou, ale nakonec to klaplo a můžeme pokračovat. Cestou jako obvykle několikrát stavíme, abychom vyprázdnili, popřípadě doplnili tekutiny a někteří i stravu. V Maďarsku poblíž hranic s Chorvatskem Ota vítá Maďara Jamesonem. Vzápětí řešíme zásadní otázku, jestli budeme mít z čeho vařit. Ota nasazuje radary (mobil vybitý) a hledá signál ke konzervám. Díky Zlaťákovi se po chvilce napětí můžeme uklidnit a pokračovat dál.
Cca 20.30 jsme na místě našeho prvního noclehu, pláž u hotelu Pínia v městečku Petrčane kousek od Zadaru, teplota okolo 10 stupňů. Ota k překvapení všech stále žije a konverzuje. Pozvolna se rozjíždí první večírek. Předsevzetí „hlavně nepřepálit start“ postupně bere za své. Výsledky: vajgl ve spacáku kapitána (Čódil si myslel, že je na potlachu a oheň dohasíná…), hasební zásah pivem, politý spacák a pyžamko Zlaťákovo. Zábava se protahuje do cca 1.30, Ježek zpívá písně o utrpení námořníka a bernardýnech. Nakonec všichni usínáme a příroda dohašuje vzniklé emoce a požáry deštěm.
Sobota 26.3.2016 vstáváme cca 7.30 – snídáme – 8.30 odjezd směr Zadar – marína. Hledáme loď UNIQUE na týden náš budoucí domov.
Loď:         Bavaria 50 – UNIQUE – r.v. 2003
Marina:  Zadar
Charter: Pitter
Kapitán: Petr „Archim“ Koliáš
Posádka:
  • Naši nejlepší (Ota, Ježek)
  • Zlatko Mitič a Peťko Popičič
       (Zdeněk „Zlaťák“ a Petr „Čódil“ Kudla)
  • Karel a Karel (Karel K. a Kája T.)
  • H+H (Hoťas a Honza Kratochvíl)
  • Miss Březen (Iveta)
Ve 12.00 bude loď připravená k převzetí. Do té doby si krátíme čas výpravou na místní trh pro ryby, maso, sýr, olej, zeleninu, citrony, hrušku… Kapitán trochu remcá, že je jak se starou na nákupech, takže dáváme občerstvení v kavárně. Dáváme si 2-3 kávy, čaj, pivko. Cestou do maríny ještě nakoupíme v marketu. Kapitán jde převzít loď a bere si s sebou k ruce Karla, ostatní využívají WC karty a poté doplňujeme tekutiny v restauraci a někteří se psychicky připravují na lávku. Cca ve 13,00 se můžeme nalodit, což se všem bez výjimky podařilo a ve 14.00 můžeme vyplout, teplota stoupá ke 20 stupňům.
Připíjíme na zdar plavby, na Neptuna, aby nás šetřil a na kapitána, aby nás nešetřil. Vyrábíme popelník z plechovky od piva (lepší vajgl v Plzni než ve spacáku). Plujeme na motor, Zlaťák čistí ryby, Matuška zpívá (nehraje to už podruhé?)
 Asi v 16.00 se setkáváme se spřátelenou lodí Maza (Jiřka, Horcl, Kamil a David). Bouřlivé přivítání slibuje večírek. Kotvíme na bójce u Olibu. Všichni se scházíme na naší lodi a začíná opět první večírek, tentokrát na lodi. Ota je nezvykle klidný, kapitán dělá ryby a ukrajinská vodka dělá divy. Mou porci ryby mi prý snědla nějaká boveračka – kde se vzala, čert ví, asi vyskočila z té hranaté flašky.
V noci se mi zdálo, že je na lodi nějaká katastrofa, protože měla najednou jen jednu kajutu a kapitán si pro jistotu ani nesundal jachtařské oblečení. Asi konec světa, neboť jachta připomínala spíš Noemovu archu, přibylo pár opic a páv.
Neděle 27.3.2016 původně vyhlášený odjezd v 8.00 zachránil Hoťas, který jako jeden z mála nezapomněl, že se změnil čas. Cesta nahoru je dlouhá. Cca 15.00 kotvíme u ostrova Sveti Grgul, kde se pomocí člunu dostáváme na břeh. Světe div se i já. Prohlídka ostrova, zanedbaného pomníku, polorozpadlých baráků dozorců a vězeňkyň, obrovského sběrače na vodu na kopci. Někteří námořníci pokládají první miny. 16.30 odplouváme na plachty, ale lehá vítr…
Cca 18.00 jsme na místě. Posádka druhé lodi již roztopila gril na mole, takže po večeři (svíčková + vrtule) jdeme na dřevo a nastává další večírek, tentokrát na mole. Poprvé s kytarou. Vyšly hvězdy, krávy řvou a námořníci slyší duchy zemřelých vězňů. Pravá velká noc. Kája odchází přes protesty spát. Nakonec i já se vydávám do pelíšku. Bohužel mi do cesty někdo postavil bimini a průlez pod ním po pár locích alkoholu mi nějak nevyšel a Jiřka musí využít svůj zdravotnický kumšt. Lehký otřes mozku způsobil menší prostorovou orientaci. Po nakonec úspěšném nálezu WC se na něm docela obyčejně ztrácím. V místnosti velké asi půl metru čtverečního, trojúhelníkového tvaru, jehož dvě strany tvoří dveře, jsem nemohla ani jedny najít. Tichounce volám o pomoc. Vysvobození v podobě Hoťase jsem odměnila prozaickým rozkazem: SPLÁCHNI.
Pondělí 28.3.2016 (velikonoční) – začíná nadílkou, čištěním paluby od krve (díky Karle) a vydáváme se prozkoumat ostrov. Tentokrát jsou to prostory bývalé mužské věznice, nejsilnější dojem vytváří rentgen a vězení ve vězení. Ota na chvilku vsazen do temnice. Pomalu se vracíme k lodi, ještě odkládáme nadbytečný náklad. Kapitán vyhlašuje vyplutí na 14.00 a pro jistotu vyplouváme už v 13.30. První bezvadnej jachtec na plachty ve vlnách cca 2 metry. Pětkrát obracíme a před šestou už chytáme na třetí pokus bójku. Kapitán si konečně zařval.
Protože včera nedošlo na grilování již naloženého masa, tak z něj Zlaťák vyrobil skvělou večeři pro posádku na pávni. Sedíme pokorně na lodi, spřátelená loď na vedlejší bójce, posádku nevidět. Probíráme různě závažná témata…po zopakování Archimédova zákona a zjištění, že jedinej Američan dělá gumu z gumy, zkouší kapitán nafouknout lodní trumpetu. Když už to vypadalo, že z ní vyrobí další fendr, tak konečně začala houkat. Zlaťák říká, že by se měly zkontrolovat také světlice, jestli nejsou navlhlé. Situace houstne, kapitán určuje hlídky. Ježek prchá z hlídky plížením vpřed po schodech do salonu – čas 0.30 hod. 0.33 kapitán vyhlašuje SMHáčko (stará mariňácká hra)[1] a lampa zavěšená nad stolem se strachy rozstřelila o palubu, až buřty vyletěly. 0.40 už držím v ruce stopky a na trať se vydává první mariňák Zlaťák – jeho čas 7.13 vč. parakotoulu. Archim náboruje Otu, ale ten dneska (výjimečně) není mariňák. Musí tedy na start sám kapitán – jeho čas 7.54. Na trať se vydává podruhé Ježek, ale jeho rychlost je nezměřitelná. Někteří mariňáci jsou pro svá předešlá zranění ze hry vyloučeni, jiní si chtěli rychle ještě nějaké přivodit (Ježek: „kousni mě taky do ruky, ať nemusím znova na start). Nakonec se, k překvapení všech, na trať vydala Kája, a nebýt malého zaseknutí na horní palubě, byla by nejlepší – takto s časem 10.13 obsadila pěkné třetí místo. V 1.00 se v salonu objevil rozespalý, nic nechápající pan Hotárek. To už Ježek rozebíral dno lodi ve snaze zpestřit hru. Ventily v díře byly tak akorát na oči, čímž by se naše ZOO výprava možná rozšířila i o Pandu. Kapitán evidentně není spokojen s výsledným časem, tak uvažuje o tréninku do konce plavby. Večírek pokračuje v režii Ježka a Zlaťáka za zpěvu sprostonárodních a budovatelských písní do časných ranních hodin.
Úterý 29.3.2016 cca v 6.00 vstávají  Ti, co první spali. Do 10.00 vstávají všichni ostatní a opouštíme zátoku u ostrova Cres a míříme na Lošinj. Počasí je úžasné přes 20 stupňů a zoncna rumpluje.
Přesně když odbíjí zvony poledne, připlouváme k molu. Nastává čas na první jarní prosluněné pivo. Usazujeme se v restauraci Marína s bílými ubrusy. U stolu stále někdo chybí (po dlouhé době keramika). Po posezení odcházíme na nákupy, pro chleba, sýr, mortadelu a někteří už i cigarety. Ve 14.30 se jdeme společně projít k dělu a pózujeme fotografům. Teplota přesahuje 25 stupňů. V 15.00 odplouváme na moře směr Olib, samo málo plachtění, ale námořníků je dost, tak jdeme s Kájou vařit rajskou a vyrábět knedlíky. V náklonu 45 stupňů to pravda nebylo nic jednoduchýho. Ale my jsme holky šikovný.
V 18.35 kapitán vydává rozkaz ke stažení plachet. Asi si zas potřeboval trochu zařvat, protože nikdo z posádky pro jistotu nepoznal hlavní lano. Kotvíme na muring, Chorvat nám půjčuje delší prkno L, zato potažené kobercem. Platíme symbolických 150 kun a večeříme. Část posádky vyráží na obhlídku ostrova, na kterém není žádné auto, jen čtyřkolky (což je sympatické Karlovi) a lehce kapotované golfové vozíky. Cestou zajdou do hospůdky, která měla být údajně zavřená a údajně na „jedno“.
Nacházíme je ve chvíli, kdy už někteří mají druhé i třetí a citrony z Pelinkovače se dostávají na hodně neobvyklá místa na Otově těle. O tom, kde všude mohl skončit citron nebo flaška od piva, raději pomlčíme. Nakonec panu Padákovi nebyla naše společnost dost echt, protože nám oznámil, že jde sbalit ty tři mařky na baru. Pro pořádek uvádím, že to byli tři plešatí, docela udělaní borci. Byl čas odejít zpět na loď. Jenže náš mariňák zdaleka nevyčerpal svůj repec. Neustále pobíhal po prkně – nevím, jestli se mi snažil ukázat jaká je to hračka – ale nakonec se mu tam přece jen podařilo spadnout. Přes protesty typu „já su mariňák, krávy“ byl převlečen do suchého spodního prádla. Ve finále usnul v hlavním salónu, čímž způsobil malou rošádu v kajutách. Na druhé lodi pro jistotu schovali lávku.
Středa 30.3.2016 opět vstáváme jak kdo do desíti hodin a postupně snídáme. Před vyplutím Ota sbírá vyprané prádlo, říká, že má v ruce nějaký lego a dneska není ani trochu inženýr. Ještě zbývá vyřešit poslední hádanku, kde se vzala modrá barva na jeho teniskách, když na lodi nic modrého není.[2]
Po vytažení plachet nás čeká bezesporu ta nejhezčí plavba. Křižujeme proti větru, a sice celkem osmnáctkrát. Asi nám to jde hodně dobře, protože se na nás připluli podívat i delfíni. Réčkuje i druhá loď, takže se neustále potkáváme tu zprava, tu zleva, před našima, za našima podle momentálního obratu.
Poněkud neuvěřitelně se cestou podařilo (díky Hoťovi) upéct v troubě brambory s česnekem. Ota stihl nachystat i luncheon meat, který se nám několikrát proběhl po salónu. Sporák v náklonu skoro nehoří, a tak je opékání odloženo až po přistání. Snažíme se zakotvit na muring na ostrově Ugljan u městečka Muline, ale daří se až na druhý pokus, protože se sakra rozfoukalo. Pak už Kája opéká opucovaný lunch a Karel míchá svůj vyhlášený svěží salátek. Chorvat nechce peníze, a tak posádka vyráží do blízkého lesíčka zaplatit v naturáliích. (doufám, že někoho nenapadnou nějaké prasečinky – byli jen pokládat další miny). Po umytí hromady mastného nádobí (díky Zlato) si dáváme zasloužené lahváče na mole. Kapitán si šel na hodinku vyzout boty, aby byl svěží na slezinu a chytřejší („konvička není osoba jako osoba, ta konvička může pískat“). Slezina se díky neustálým večírkům rozjíždí velmi zvolna. Ježek vaří všem kávu, ale nemůže se dopočítat hrnků. Nakonec jsme si zahráli, zazpívali. Zajímavou taktiku účasti na slezině vymyslel Čódil. Vypil trochu piva, dokouřil cigo a šel si lehnout. Za malou chvíli ho pivo přinutilo vstát, takže si zase zapálil a u toho pro jistotu vypil trochu piva. Asi trénoval na výdrž, protože postup několikrát zopakoval.
Čtvrtek 31.3.2016 6.30 rozhoupaná loď od trajektu, někteří vstávají, ostatní cca v 8.00. Vyrážíme na nákup do místního obchůdku. Požadavek na osm chlebů prodavačku lehce zaskočil. Po příchodu nás čeká Horclovo kulinářské umění v podobě chlebových placek. Ještě jedno ošetření od Jiřky a druhá loď se s námi loučí. Jejich plavba dnes končí v maríně v Biogradu.
My chceme vyplout v 9.30, ale po spočítání zjišťujeme, že nám chybí Zlatko (mohli jsme ho tam nechat, protože se tam večer vrátíme, ale to jsme ještě nevěděli). Plujeme na Dugi Otok několikrát kolem ostrova Mňouků. Dostáváme se k bunkru, snažíme se zastavit ve vratech. Ještěže jsme na toho Zlaťáka počkali – jako jedinýmu se mu povedlo vyskočit na břeh, takže nás vyvazoval sám. Takže další pojeb od kapitána („vyber si místo, kde chceš stát, on tě stejně někdo seřve … a jedem“).
Rozprchli jsme se radši prozkoumávat odstavenou loď, bunkr, průchod na pláž. Kapitán přestal držkovat a začal vařit držkovou polívku. Ta se mu ovšem moc povedla, protože si na pomoc vzal flašku Pelinkovače. Kája odpočívá, pak společné foto a jdeme baštit. V 15.00 odplouváme směr Brbinj (či co). Tam před třemi lety měli kluci velký prádlo. Cca 17.30 jsme sice na místě, ale nejsou bójky a jen na kotvě kapitán stát nechce.
Vracíme se tedy opět kolem Kostky na vyzkoušené místo na mole s lavičkami v Muline. Tentokrát na poprvé a celá posádka má hlasitou pochvalu od kapitána. Nutno podotknout, že obvykle chválí jenom tím, že mlčí. Je 18.30 vaříme večeři – kuře na paprice, někdo s rýží, někdo s těstovinami. Večer volná zábava. S Kájou opět sedíme nejdéle do 24.00.
Pátek  1.4.2016 poslední den plavby, posádka se probouzí v obvyklých intervalech, takže okolo desáté už plujeme proti větru k Pašmanu, kde stála před třemi lety ropná plošina. Karel zahlédl periskop od ponorky, ze kterého se záhy vyklubal delfín. Chvilku se kolem nás jen tak proháněl, a pak vyskočil celý nad hladinu.
Proplouváme okolo opravny lodí, plošina je pryč, mezitím Hoťa vaří guláš a cca 13.30 obědváme. Okolo druhé odpolední plujeme na zaďák do Zadarského kanálu, plachty se kapitánovi zdají pomačkané, takže se rozhodl je vyžehlit. Tuto atrakci vidíme všichni poprvé.
U kormidla se střídají Karel, Ježek a Archim. Ještě poslední dvě réčka a smotáváme plachty. Připlouváme k benzince 17.30 kolem Královny moří. 17.45 definitivně končí naše letošní plavení Jadranem. Celkem jsme upluli 238 n.m. Námořníci se trousí do sprch. Po vzájemné dohodě vyrážíme na společnou večeři do města. Hospodu vybíráme napodruhé (v té první se stihl Ježek jen podepsat). Dáváme pizzu, vypadá to na smrt jídlem, pivko, víno a poslední rundu pelinkovače. V deset hospoda zavírá, platíme a jdeme to rozchodit do starého města. Stále je příjemné teplo okolo 17 stupňů.
Ve 23.00 jsme zpět na lodi – kapitán odchází spát a většina posádky ho poslušně následuje. S Kájou ještě kuchtíme vajíčkovou pomazánku na snídani a cestu. Poté sedíme na palubě Kája, Karel, Honza a já a přesně v tomto pořadí odcházíme postupně spát. Je 2.30.
Sobota 2.4.2016 vstáváme mezi 6.30 – 7.30, Hoťa přináší čerstvý chléb, kluci mažou pomazánku, vaří čaj a kafe. Snídáme, umýváme nádobí, vyklízíme loď. V 9.00 přichází místní úklidovka a přebírka lodi. Vyrážíme do města na poslední nákupy, poté vracíme kartu na WC do lodi. Dělíme si vinné zásoby na cestu a v 10.30 vyrážíme. Cestou opět několikrát stavíme a vstřebáváme zážitky s uplynulého týdne, třeba jak si chtěl Ota ráno vyčistit zuby. Dojídáme a dopíjíme zbylé zásoby. Cesta úspěšně končí 20.45 v Troubsku.
Už se všichni těšíme na příští březen – takže za rok AHOJ.
 
 
 
[1] Pravidla SMH: zalehnout u kormidla na lokty, plížením po palubě se dostat do salónu hlavou napřed a špičkama se dotknout paluby.
[2] Loď je natřená pod ponorem modrým antifulingem, aby se na ni nechytali mořští živočichové.
* Děkujeme za návštěvu *
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one