My pyráty...

Pokud máte rádi moře, yachting, srandu, pivo, atd., pak jste tady správně

Katamaran Lavezzi - Passe Par Tout - 14.-21.9.2013

Loď: Lavezzi 40 (Fountain Pajot Catamarans) r.v. 2003
Charter: Mare Yachting d.o.o. (Pitter?)
Zajišťoval: MARAIS s.r.o.
Katroš

Katroš

Kapitán: Horcl Rákosníček

Posádka:
  • Ich - koo
  • Jiřka Somálec
  • Karel (Danka)
  • Ugljan
  • Léňa Meruňka Stará Labuť
  • Inža
  • Kořala
  • Bandys
Trasa

Trasa

 

ujeto nm

14.9.2013

z

Marina Mandalina - Šibenik

26

do

Kakan

15.9.2013

z

Kakan

67

do

Veli Drvenik

 

na kotvě :-)

1,3

16.9.2013

z

Veli Drvenik

30

přes

Veli Drvenik - Krknjas

do

Vis - ponorková základna

 

na kotvě :-)

2,7

17.9.2013

z

Vis - ponorková základna

26

do

Šolta - Stomorska

18.9.2013

z

Šolta - Stomorska

5

do

Šolta - Nečujam

 

Jeřábův člun, lyže, bobek - neměřeno :-)

19.9.2013

z

Šolta - Nečujam

32

přes

Primošten

do

Dolac - pobřeží

20.9.2013

z

Dolac - pobřeží

24

přes

Šibenik INA

přes

Skadrin

do

Prokljansko Jezero

21.9.2013

z

Prokljansko Jezero

8

do

Marina Mandalina - Šibenik

Celkem tedy ujel katroš 218 nm a na kotvě natočil 4 nm :-) 
Pár keců k cestě:

1.den - 12 .9.2013

Z Olomouce odjezd Ich + Somálec směr Brno. Zde naložen Horcl. Z Brna do Nové Včelnice, k Tudorům, kde přeložen byl automobil Somálcův do automobilu Tudorova. Vůz jeho jest větší než Somálcův. Posádka vozu tímto doplněna o Kořalu a Banderase, čímž osazen Tudorův oř zcela.

Zde musím zmínit vynikající večeři u „Tety Řízkové", kteráž jest Kořalovou tetou. Podávala se polévka slepičí a bylo s podivem, že jako druhé jídlo byly řízky s bramborovým salátem. Vše vynikající známky. Dále proběhla drobná rekreace u Tudorů.

Po občerstvení již odjezd směr Jadran. Po cestě jsme zvažovali, zda jet přímo do Šibeniku, nebo do Pakoštane, kde již od středy řádila posádka Jeřábníkova*. Vzhledem k podezření, že zde budeme vystaveni nadprůměrné rekreaci, nebyla tato varianta zpočátku brána jako nejlepší, ale po pár cestovních vínech, byla shledána jako jedině možná. Proto byla GPS přeprogramována na Pakoštane, kam naše banda** dorazila cca v 7.00 hod ráno.

*Jeřábník měl svoji loď a bral ji v Sukošanu

**Zbytek naší posádky jel pod vedením Ugljana Inžovým autem a vyjížděli až 13.9.2013 ráno

 

Pakoštane

Pakoštane

2.den - 13.9.2013

Ani přes náš brzký příjezd nás Jeřábníci nepřekvapili. Byli už vzhůru a hádali se s ostatními ubytovanými, kdo dělal v noci „rámus". Na terase měli naraženou bečku, takže prvotní obavy z toho, co tam budeme dělat, se hned vyřešily. Někteří z našich byli už dost silně zrekreovaní z cesty, takže je s podivem, že jsme celý den vydrželi + - OK. Obavy z nadprůměrné rekreace se potvrdily!

Vše dokonal majitel apartmánů, kde jsme se jaksi ubytovali, tím, že otevřel velice příjemnou hospůdku přímo proti pláži v areálu apartmánů. Paráda. Někteří se koupali, někteří se rekreovali, někteří přežívali cestu a dojezd atd.

Jeřáb tam měl motorák s motorem většího výkonu. Již na pevninských zasedáních jsme se těšili, jak budeme na moři lyžovat a jiné blbosti… toho dne k tomu nedošlo… proběhl pouze výlet a blbnutí některých možných…

K večeru volali Ugljani, že jedou do Šibeniku.  Po několika zmatených telefonátech se najednou objevili v Pakoštane a tím pádem byla naše posádka kompletní.

Večer jsme šli „někam" do města na večeři. Byly super ryby. Někteří tomu nechtějí věřit dodnes.

Než jsme se uložili ke spánku, proběhla ještě na terase našeho apartmánu velice drobná rekreace. Pouze nám nikdo neřekl, že mezi apartmán náš a Ugljanův, někdo nastěhoval starší pár (asi z Německa). Všimli jsme si toho až ráno, když ta hodná paní po nás uklízela bordel, který byl ztropen zrovna před jejím bejvákem. No, německy moc neumím, tak nevím…

  

Pakoštane (GPS +43° 54' 28.14", +15° 30' 6.16"- ubytování), je nádherné městečko, až mě to překvapilo. Moře čisté, pěkný výhled na moře, ubytování velice slušné a pokud mohu soudit, tak ceny mírné, nebo neurážlivé.

Ve městečku je pěkný přístav pro lodě s ponorem do 1,8m (vjezd). Přístav není moc velký, takže v sezonu asi bude dost málo místa, ale fakt stojí za návštěvu. Dále bóje - viz. 888. Kolem přístavu jsou velice funkční rekreační objekty.

3.den - 14.9.2013

 

Po probuzení, koupel, omluvy spolubydlícím, rozloučení s majitelem, naložení auta, odjezd do Šibeniku.

Na místě. Loď také na místě a uklízí ji. Přihlášení v kanceláři. Krásná paní neumí chorvatsky.

Ugljan jede s kombinovanou posádkou nakupovat proviant. Ostatní procházka po marině.

Loď uklizena. Bude předána ve 13.00hod.

Odchod do hospody.

13.15 - rychlý posel - jak to, že nejsi na lodi?

Převzetí lodi. Naložení lodi.

16.00 - odjezd směr Kakan.

 

Marina Mandalina: byl jsem tady poprvé, takže nemůžu soudit jak vypadala za starých majitelů, protože nově patří tak, jako Sukošan, turecké D-MARINE. Nově čisto, pořádek, všechno funkční a opravené. Sociálky velice pěkné.

V marině nejsou kvůli velké hloubce muringy. Mají tam vyvazovací „ježky", což je taky fajn, hlavně při manévrech v „uličkách".

Za molem pro „megajachty" je hospoda, ale když jsme šli kolem, tak to tam vypadalo velice MEGA draze. Pod vjezdovou bránou je příjemná barůvka. Tam se dá zajít.  

 

Pitter, nebo Mare Yachting d.o.o.?

Loď byla objednaná u Pittru, ale veškeré papíry byly na Mare Yachting. No prase se v tom vyznej…

Jak jsem již předeslal, krásná dáma v kanceláři Pittru neuměla chorvatsky (pouze N a A), což nás celkem vyvedlo z míry. Zaplať pánbůh, to vyřešil Inženýr, který si pěkně zatokal a vyřídil to, co jsme nestíhali.

Předávající skipper byl super. Ten dokonce i něco uměl česky, takže všechno proběhlo OK. I viditelné nedostatky byly super J, všichni jsme se proto i velice dobře pobavili.

 

Lavezzi 40 - Passe Par Tout (2003)

11,9m dlouhý a 6,5m široký katamarán francouzského výrobce Fountain Pajot Catamarans.

Byla to naše první cesta na katamaránu, takže do nějakého srovnávání s jinými značkami se nebudu pouštět. Stav lodi odpovídal roku výroby. Pouze některá hodně „jetá" lana volala po výměně, ale jak jsme zjistili, nebylo to vůbec důležité. Je to prostě rekreační loď, která nemá s jachtingem skoro nic společného.

Loď je pohodlná, lednice jela jak o život, akorát mohla být větší J. Kajuty pohodlné, pouze by mi měl někdo vysvětlit, jak se dá spát v těch příďových…, ale jako sklad byly dobré.  

Plus: pohodlí, slušná rychlost na boční a zadní kurzy, připojení k netu na lodi + tablet (ale měli jsme svoje…)

Minus: nejede na stoupačku, zadní „schody" by si zasloužily zábradlí - ve vlnách se při chc..í není čeho držet, cena

Můj osobní subjektivní názor je ten, že na katamarán klidně pojedu, pokud to někdo zaplatí. Osobně za takovou srandu už platit nehodlám J.

 

Cesta na Kakan proběhla bez větších problémů. Po „osahání" lodi už bylo vše OK. Ono toho není moc co dělat, protože plachty moc trimovat nejdou. Drobné úpravy zvládne jeden, dva lidé.

Za tmy jsme vjeli do Kakanské zátoky a zakotvili, podotýkám zakotvili, mezi Kakanem a Borovnjakem Velim, tedy už mimo pásmo bójí. Samozřejmě přijel pikolík a začal vyzvídat, jak máme velkou loď. Za mou humornou odpověď, že máme loď maličkou, se asi nasral a důrazně požadoval 300,- HRK. Zřejmě se strašně divil, když jsme vytáhli kotvu a odjeli. Za kotvu dát tři stovky, to na nás bylo moc.

Zakotvili jsme o cca 1nm dále severněnji u břehu Kakanu. Tam už za náma nejel J. Bohužel to způsobilo, že jsme se nepotkali s Jeřábem, se kterým jsme tam měli sraz (ten těch 300,- HRK dal).

Nu což, Banderas vytáhl kytaru, pily se osvěžující nápoje a nikoho jsme alespoň nerušili…  

4. den - 15.9.2013

Ráno, raníčko Horcl vstal a lodičku odvázal…

Naším dalším postupovým bodem byl ostrov Vis. Tam bylo domluvené druhé setkání s Jeřábem a jeho lodí. Neptun ale rozhodl jinak. Relativně silný protivítr a značné vlnění***, nás na Vis prostě nepustilo. Nebavila nás už tato strastiplná cesta a proto jsme to nakonec otočili na Veli Drvenik. V samotném městečku bylo plno (bouře se blížila), tak jsme to nakonec píchli do vedlejší zátoky na kotvu.

 

***Katamaran má tu nevýhodu, že proti větru prostě nejede, ale jednu obrovskou výhodu při hygieně. Při větších vlnách stačí, když se prostě vysvlečete a lehnete si na síť mezi plováky na přídi. Kompletní umytí i s otvory zaručeno J.

Kotvení na Velim Drveniku :-)
Kotvení na Velim Drveniku :-)

V zátoce na Velim Drveniku jsme samozřejmě také nebyli sami a vzhledem k bouři jsme chtěli zakotvit „pořádně", museli jsme hodit kotvu kousek stranou při břehu. Jak se ukázalo, byla to dobrá volba, protože sotva jsme ukončili večírek a sotva očičko zamhouřili, ztropil Horcl poplach (spal v salonu). Cca ve dvě ráno bouře propukla naplno a vítr se otočil. Nás to na kotvě otočilo a loď začala trsat na řetězu. Pro nás celkem žádný problém, ale okolní lodě, které daly méně řetězu, otočku neustály. A začaly manévry. Naštěstí nikdo neměl snahu do nás narazit a všechny uvolněné lodě vcelku koordinovaně odpluly na moře. 

Poplach byl odvolán a šlo se na druhý pokus spinkat. Je celkem s podivem, že někteří členové posádky na poplach ani nezareagovali a nevylezli z pelechů… Nakonec přece nebylo proč J. Jinak jak je vidět na zápisu z kotevního vechtru, loď si na kotvě v noci sama ujela 1.3 nm, takže se dá říct, že jsme jeli nepřetržitě J

5.den - 16.9.2013

Ráno se začaly vracet některé lodě, které musely v noci pryč, tak jsme jim udělali místo a odjeli na jižní cíp ostrova k ostrůvku Krknjas. Tam, jak je známo, je pěkné písečné dno. To tam sice je a je tam skutečně i pěkně, ale moře je značně znečištěné. Možná to byly pozůstatky noční bouře, ale na dně byl fakt svinčík. Každopádně koupání a potápění bylo příjemné.

Poté co jsme se dostatečně vymáchali, stočili jsme katroš k druhému pokusu o dosažení Visu. Tentokrát to šlo bez problémů. Na základě telefonického* hovoru, jsme věděli, že jeřábníci zůstávají na Visu dva dny v ponorkové základně, takže jsme jeli rovnou k nim.  

*vysílačky opět fachčily na vzdálenost cca 2nm…

Jeřábník kotvil bokem k vjezdovému molu do základny. Bohužel na druhém mole byla také uvázána loď. Tedy tam místa nebylo. Přesto přijel Jeřábník na svém silném člunu, abychom si prohlédli místo, jestli by nešlo nějak lodě posunout. Ve vjezdu totiž musí zůstat průjezd pro čluny, které si jedou základnu prohlédnout, pokud je vjezd ucpaný, je Chorvat nasraný!

Jeřáb je zdatný kapitán, ale má trošku netrpělivou ruku na plynu, který drží vždy naplno. Toto se ukázalo jako ne zcela vhodné při otočce v tubusu základny. Při plné vzad se mu zasekl plyn a tím pádem nešla vyřadit rychlost. Následovalo nevyhnutelné. Prudký náraz motorem do vnitřního mola vnitřní laguny základny, s protržením plováku o spodní hranu mola. Já s Lihounem Františkem jsme jen tak tak stačili uhnout doprostřed člunu, aby nebylo bebinko o betonové molo. Franta vytrhl pojistku motoru a tím bylo nebezpečí zažehnáno. V tu chvíli jsem se stal nejdůležitějším členem posádky člunu, protože jsem musel držet prst ve vzniklé díře plováku. Staré dobré pádlo nás dopravilo zpět na loď. Krásně to komentovala posádka druhé lodě u vjezdu, protože to byla rána, kterou nemohli neslyšet, ale jejich komentáře nejsou publikovatelné J.

Je celkem pochopitelné, že z vodního lyžování opět nic nebylo...

Po návratu na loď jsme pro jistotu překotvili na bezpečnější místo a zahájili rekreaci. Banderas pěl písně ohořelého dřeva, které se mísily s cajdáky od Olympicu z nějaké další lodě zakotvené v zátoce. Prostě jako na osadě na Berounce J. Proběhlo také těžení ryb, což se projevilo opět jako činnost naprosto zbytečná J.

Je skoro samozřejmé, že všechny lodě kotvící v této zátoce byly Česko-Slovenské. Snad proto, že se tam zatím nic za kotvení nevybírá J.

P.S.: Na kotvě to tentokrát dělalo 2,7nm, je vidět že jsme se lepšili...

 

Na "netu"

Na "netu"

6.den - 17.9.2013

Další ráno snídaně, odkotvení, okružní jízda kolem města Visu. Vis je nádherné městečko s městským molem, benzinkou, přístavem trajektů, spoustou hospůdek, restaurací a obchůdků. Naproti pevnosti u vjezdu do města stojí také torzo České vily (Češka vila, popř. Masarykův dům). Více informací o vile např. zde. Je obrovská škoda, že objekt chátrá a dlouho asi bude.

 

Není bez zajímavosti, že se na Visu chystáme oslavit Silvestr 2013 - sledujte naše stránky a pojeďte také! Určitě to bude stát za to…

 

Po prohlídce města z moře už katroš směřoval k ostrovu Šolta do zátoky Stomorska. Vítr byl příznivý a loď jela tak jak měla. Po průjezdu splitskými vraty však vítr utichl. V tu dobu nás míjel jak jinak než na „plnej knedlík" jeřáb s posádkou…

 

Bouře (neverin) byla v oblasti předpovídána, takže nás to ani moc nepřekvapilo, když z dusna a olejovitého moře najednou začal foukat ledový vítr, moře začalo vařit… Déšť nás naštěstí o kousek minul. Za tohoto počasí nebylo možné do relativně úzké zátoky vplout a už vůbec ne přistát. Udělali jsme tedy na moři okruh a připravili loď na přistání. Po cca 45min se moře celkem uklidnilo a my jsme přistáli ve Stomorske u městského mola na muring. Voda a elektřina jsou samozřejmostí.

Stomorska se dá vřele doporučit. Je to takové malé městečko se spoustou hospůdek, malou koupací pláží u vjezdu, poštou atd.  Už při kotvení Vám začnou nabízet večeři v nějaké z hospůdek. Klidně jejich nabídku využijte, nic špatného jsme ve Stomorske neobjevili. My jsme však šli na jistotu (byli jsme tady 2x loni s Horclem jako nájemní kapitáni s našimi posádkami na večeři) a na večeři byla vybrána restaurace Turanj, která je naproti městského mola. Večeře sestávající z darů moře byla skvělá, všechny nápoje pitné, cena mírná. Potom už jenom pár panáků v hospůdce proti zaparkované lodi a spát.

 

7. den - 18.9.2013

 

Po klidné noci, kdy jsme s katrošem nikam necestovali, proběhla očista v 1. NP místní pošty, kde je celkem slušná sociálka pro jachtaře. Jako první postupový bod byla vybrána vedlejší zátoka Nečujam, kterou jsme chtěli ukázat zbytku posádky, která tam ještě nebyla. Také jsme předpokládali, že tam najdeme Jeřába…

Jeřába jsme tam našli a ne proto, jak jsme si mysleli, že Stomorskou v rychlosti přejel, ale proto, že se mu na moři nechtělo čekat jako nám a bouři přestál v této větší zátoce a už tam zůstal.

Co čert nechtěl, my jsme tam zůstali také. Konečně jsme se totiž potkali a počasí bylo fajn, takže začalo hromadné blbnutí na vodních lyžích a na „bobíku". Napřed byla celá naše posádka na lodi Jeřába, potom zase všichni jeřábníci u nás. Rekreace jak prase… Po ukončení vodních radovánek zorganizoval Horcl s Jeřábem „tajný" výlet do místní restaurace nazvané jak jinak, než Nečujam. Hned po příjezdu do hospody nás majitel poznal* a ejhle, bylo otevřeno (měl zavřeno - předělával střechu po Chorvatsku - kalil s tesařem víno…), s tím, že na jídlo nic nemá. Po půl hodině, když se dozvěděl, že naproti stojí dvě lodě o síle cca 20-lidí, už bylo všechno jinak  a pozval nás na večeři.

Jak řekli, tak udělali a přejeli jsme na bójky před hospodou. Přesun na břeh ještě proběhl organizovaně… Potom už jenom samá pozitiva a sociální jistoty - hotové peklo sa otvorilo… Bylo s podivem, že ráno byly posádky kompletní a to i na správných lodích… Čarovná zátoka…

 

*už jsme se tam párkrát zastavili…

Pozor před pláží a před hospodou špatně drží kotva… pár lodí už jsme tam taky pochytali…               K hospodě patří asi čtyři bóje. Doporučuji překontrolovat před přistáním. Některá lana bývají poškozená, ale průběžně to spravují.

Jeřábova loď

Jeřábova loď

Primošten

Primošten

8.den - 19.9.2013

 

Po celkem krušném ránu byl už čas přesunout se někam do blízkosti Šibeniku. Namířili jsme si to proto do Primoštenu. V Primoštenu jsme zakotvili naproti oblázkové pláže a na člunku se vydali k prohlídce města. Několikrát jsme brali lodě v Kremiku, ale je s podivem, že ve vlastním městě Primoštenu jsme se podívat nebyli. Dobře, že chyba byla napravena. Primošten je krásné městečko. Vedle přístavu pod kostelem je i spousta bójí, pláže u kempu, hospůdky atd. Na promenádě jsou krámky skoro se vším, takže kromě různých suvenýrů, brýlí, ploutví atd., zde koupíte i rohatou přilbu na motorku, kterou si Kořala také zakoupil.

Při prohlídce nás zastihl drobnější deštík, ale i tak to stálo za to. Z kostelního návrší je pěkný rozhled, i když my jsme ho měli trošku „zatažený".

Po návratu na loď si Meruňka vzpomněla, že kousek od Primoštenu jezdili na dovolenou k nějakému Ivanovi. Dokonce našla i telefonní číslo a po krátkém rozhovoru bylo rozhodnuto. Jedeme do vesnice Dolac. Ivan pravil, že to k němu máme 20min a že má před hospodou bójku na kterou se v pohodě vejdeme. Vzhledem k tomu, že máme s těmito informacemi celkem zkušenosti, byli jsme dost skeptičtí, jak k délce plavby, tak k té bójce, ale světe div se, všechno bylo pravda.

Velice mírná rekreace před spaním byla skvělá. Na palubě jsme ještě dopili víno, které jsme si vzali s sebou a odebrali se spinkat.

Dolac

Dolac

Dolac (GPS +43° 36' 43.87", +15° 55' 34.61" - kotvení), malá zátočka za autokempem Adriatic. Místa na kotvení tam skutečně moc není, pouze jedna bójka použitelná pro větší lodě, jinak na čluncích není problém. Ceny jídla a pití jsou více než příznivé, vše vynikající kvality. Vlastní gril na selata a mořské potvory, výhled na moře, ubytování. Dolac lze vřele doporučit na krátkou zastávku lodí, popř. při pevninském přesunu k ubytování, nebo občerstvení při cestě. 

9.den - 20.9.2013

 

Krásně odpočatí jsme se ráno po koupeli odvázali od bójky a směřovali katamarán směr Šibenik. U vjezdu do úžiny před městem stojí pevnost, která město chránila před nevítanými hosty. Zde byl proveden výsadek a celkem podrobná prohlídka pevnosti.  

Po průjezdu úžinou do města bylo rozhodnuto doplnit palivo, protože loď se měla vracet do 9.00hod a byla možnost, že to v sobotu nestihneme. Palivo bylo doplněno pumpy INA na nábřeží, proti průjezdu. Potom jsme si všimli, že proti marině je ještě jedna pumpa LUKOOILu, která dokonce byla vyznačena v lodních papírech jako „naše".  Byli jsme potěšeni, že jsme nepodpořili ruskou loby. Ugljan nám radost zkazil tím, že INA stejně bere ropu u LUKOOILu…

Potom už po řece Krka do Skradinu. Cesta po řece je příjemná a zajímavá. Pozor na rychlost! Všude se udává sice maximální rychlost jiná (888 uvádí 6kn), ale i přesto ji prý měří…

Ve Skradinu je marina, ale vzhledem k tomu, že jsme se dočetli, že tolerují i stání před marinou (pokud jim nejezdíte do rákosí), byla zvolena tato varianta. Zakotvili jsme tedy před marínou a mimo Hocla (který tam už byl), jsme se vydali na prohlídku vodopádů (slapovi). Protože za Skadrin už nemůže žádná loď, mimo lodí Národního parku (Nacionalni park Krka), vydali jsme se takovou hledat. Měli jsme kliku, zrovna odjížděla. Po krátké plavbě dále proti proudu Krky, nás vyhodili u vstupu do areálu vodopádů. Vstupné cca 95,- HRK/os. (ceny se liší dle ročního období), se platí až tady a cena lodního „taxi" je v ceně. Prohlídkový okruh, který je dobře čitelný z tištěného průvodce, trvá dle tempa chůze cca 1-2hod. Nemá asi cenu popisovat krásy vodopádů, ani to, že jsou tam stánky s občerstvením atd. Mrkněte na fotky popř. na odkaz zde.

Po prohlídce se někteří zdatní jali koupat pod spodním vodopádem. Do vlastních vodopádů se už nesmí. Já jsem šel na pivo.

Potom už jenom počkat na loď a odjezd zpět do Skadrinu.

Horclův průzkum beřehu - Skadrin
Horclův průzkum beřehu - Skadrin

Po přibytí na loď nám Horcl sdělil, že měl perné chvilky. Vzhledem k tomu, že jsme před marínou samozřejmě nestáli sami, nebylo možno pořádně zakotvit a dno je zde bahnité, takže kotva stejně moc nedrží. A to bylo ono. Jak stojí ve varování, přišly točivé větříky a katroš začal splouvat do rákosí. Horcl se toho však zhostil se ctí a jak říkal, sklidil i potlesk od ostatních lodí, když situaci zachránil. Tyto manévry mu vynesly pouze dovětek Rákosníček. Za obětavost při záchraně lodě posádka děkuje.

K přespání bylo vybráno Proklansko Jezero, takže jsme se pouze kousek svezli po proudu řeky a zakotvili mimo plavební cestu před vesnicí Petrovic. Krásná noc, pozorování „světýlek" projíždějících jachet a rybářů, rekreace, nádhera.

10.den - 21.9.2013

 

Nu což, ráno nám už nezbylo nic jiného, než se vrátit po Krce do Mandaliny a předat loď.

Předání proběhlo opět v přátelské atmosféře a když se přebírající dozvěděl, že jezdíme až 3x ročně na moře, skončilo přebírání úplně… Rozdělil se s námi o příběhy, kdy mu lidi přivezou zničené lodě s rozbitými okny atd…

 

Povinná hygiena, naložení aut a odjezd směr ČR. Pozor, za parkování se dá v Mandalině platit pouze Kunami, nebo kartou - eura neberou.

 

Ve Včelnici u Tudorů Kačena, zelí, knedlík, Plzeň. Děkujeme Alenko! Přeložit auta. Kořala s Bandisem na pivo. ICH + Somálec + Horcl do Brna. Horcl vyložen. Odjezd do Olomouce…

 

Tož tak…

 

Děkujeme Neptunovi za příjemnou plavbu.

Nashle na moři

za posádku:
Viktor ICH Koo
viktor@hk-yacht.com
* Děkujeme za návštěvu *
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one