14. 28.3. - 4.4.2015 - Jam Session (Ugljanova loď)
28.3. - 4.4.2015 - Jam Session (Ugljanova loď)
Výprava na Jadran 27.
3. – 4. 4. 2015 (inspirace lodním deníkem)
Sraz účastníků zájezdu u Archima v Troubsku v 8.00, cca 8.30 máme naloženo.
Skupina A: Karel, Pinďa, Ota a Hoťas (Škoda Octavia kombi)
Skupina B: Archim, Ivet, Milošek, Kája a Ježek (VW Sharan) Vybaveni vysílačkami se pro jistotu ztrácíme skupině A již na první odbočce na Ostopovice. Šťastné shledání na benzince v Modřicích, dotankování pohonných hmot a hurá na dálnici D2 směr Bratislava.
U Břeclavi pouštíme Matušku, úspěšně míjíme odbočku a sjíždíme z dálnice. Vracíme se zpět na Brno, otáčíme a napodruhé už to dopadlo dobře. Kolona před Blavou cca půl hodiny kvůli dopravní nehodě.
Průjezd Maďarskem bez komplikací, zastávka na svačinku. Ježek svačí tekuté řízky ve skle. Cesta jde dobře, Kája hraje na kytaru, už se vidíme na lodi, ale bohužel poslední tunely v Chorvatsku uzavřeny, takže šplháme do hor. Soudíme, že je to kvůli větru.
Již za tmy cca ve 21.00 jsme na místě, tedy v Biogradu n/M, nacházíme marinu a po chvíli i loď Jam Session na týden náš budoucí domov. Fouká vítr, lana ve stěžních hrají koncert.
Po nastěhování věcí do lodi se setkáváme s druhou posádkou lodi Kalispera (Horcl, Viktor, Jiřina, Zdena a Kamil) a pomalu přepalujeme start.
3.00 nablito v salonu. V Ježkovi se pohly tekuté řízky. (ještěže má Ota s sebou tolik hader).
Sobota 28. 3. 2015
Ráno počítání ztrát (2x kalhoty, vesta, hodobožové boty a dva lodní pytle), následuje rozdělení funkcí.
Kontrola lodi – nefunkční ukazatel stavu nafty, ostatní v pořádku. Domlouváme dotankování do plných a v 12.30 vyplouváme z mariny.
Fouká příznivý vítr mistral, který s sebou přináší nádherné počasí, teplota stoupá ke dvaceti stupňům.
Během plavby se nic zásadního nestalo, pouze rozbitá štamprle v salónu. Probíhá základní školení nových členů posádky včetně obratu RE (proti větru). Někteří nedočkavci se koupou – moře má dle budíku 58 stupňů F což je cca 14,5 stupně C. Cílem je Luka Žut, kam připlouváme „před chvíló“ cca 18.00 (jinak je to Jadran – říká Horcl). Kapitán: zakotvili jsme právě včas už je p… vidět. První muring.
Rozjíždíme malý večírek spolu s posádkou vedlejší lodi. Ke slovu přišla i kytara. Mění se čas, takže zábava se o hodinu zkracuje a cca ve tři jdeme spát.
Neděle 29. 3. 2015
Fouká stále příznivý severozápadní vítr, proto vyplouváme cca v 11.00 směr ostrov Vis, který je zatím v nedohlednu. Čeká nás dlouhá cesta, zakončená noční plavbou, dle propočtů kapitána cca do půlnoci. Naše loď pluje s větrem o závod, za chvíli již druhou loď ztrácíme za obzorem. Cestou Pinďa krmí delfíny, ale asi málo, žádný není vidět. Vlny cca 2-3 metry. Oči celé posádky prohledávají horizont, aby na něm spatřily obrysy ostrova Vis. První ho uviděl Pinďa, který z neznámého důvodu odmítal slíbeného panáka.
Rozchází se navigace se skutečností a tak usuzujeme, že vypukla válka a Američani rozštelovali GPS, kvůli matení nepřítele. Nevěříce zákeřnému dílu Pentagonu stále plujeme ve stejném kurzu. Po poradě s druhou lodí („kam plujete šulini“) opravujeme kurz a konečně se na západ od ostrova Svetac objevují obrysy ostrova Vis (který je cca čtyřikrát větší).
Proplouváme mezinárodními vodami, kde může skutečný kapitán sezdávat i rozvádět. V našem případě jsme to naštěstí odbyli jen panákem. To vše v rámci dlouhé noční plavby, kterou dle kapitánových propočtů zakončujeme ve 23.45 bravurním zakotvením bokem na molo v Komiži. Mejdan na mole v restauraci Padowetz…
Cca 2.00 – ucpaný elektrický hajzl, 3.00 – Kája ukecala hajzl, aby splachoval, cca 3.30 – celá loď v ohrožení, málem vybité baterie – „to se nedá tlačit jak auto“… 4.00 – odcházíme s Kájou za hurónského smíchu po dopití pelinkovače spát.
Pondělí 30. 3. 2015
Vstáváme přibližně v 10.00, jdeme na malou procházku pro limuny do pelinkovace, ale nedaří se žádné sehnat. Buď visí citrony v zahradě, kde není majitel, nebo je tam majitel, ale nemá citrony. Dáváme tedy kávu u mola a pozorujeme místní umělce jak venčí po ostrově lavičky. Dokupujeme pelinkovac a crno vino, nakonec i limuny (Ota, Ježek) Jdeme obědvat na loď, kde nám Milošek uvařil kuře na paprice. Teda trošku nám to naředil, takže je to spíš polívka, kde se kupodivu objevují i kousky hovězího. Tohle jídlo si v zápětí každý pojmenoval po svém, a ještě často se na něj během plavby vzpomínalo.
14.00 – 15.00 vyhlášen polední klid, přesně v 15.00 přeplouváme už na jižní vítr (Jugo) do městečka Vis. Musíme západní stranou ostrova a tak bohužel neuvidíme jeskyně Modrá a Zelená Špílja, které jsou na druhé straně ostrova. Během tří hodin plavby Ota přichází na skvělou věc: „Nedal by se použít takovej ten valderón, že by se sprchou umyla prdel?“ Odpověď skipera: „Proč by to nešlo, mnoho lidí tento valderón používá již od mala. Dobře žes na to ve skoro padesáti přišel.“
Proplouváme okolo námořního bunkru, kde jsme loni vystoupili na břeh, ale letos obracíme směr k České vile, kde je postavené nové molo. Molo je placené bez příslušenství (WC, sprchy) chtějí 420 kn. Prý v létě bude stát 600. Kapitán deklamuje: „Za ty love už ti sem nikdo nepojede“. Setkání s druhou posádkou, která strávila noc na ostrově Biševo, kde se jim loď tloukla o molo. Nebyli však všichni na lodi, takže nemohli vyplout.
Jdeme se podívat k České vile, na hřbitov anglických komandos, a na oblázkovou pláž k vykoupání. Letos hroznej bordel, takže koupání nebude. Návrat k lodi, jemný večírek s vínem, kapitán jde brzo spát, aby doplnil energii. Káju nechce Hoťas pustit spát, ale v 23.00 jsou už všichni v kajutách.
Úterý 31. 3. 2015
Vstáváme poměrně brzy. V 8.00 už jsou vzhůru všichni, takže hned po snídani cca 8.45 můžeme vyplout. Máme stále dobrý vítr. Jugo začíná na 15 uzlech a během dne vystoupá až na 33 uzlů. Podařilo se překonat rychlost 10 knts, u kormidla Ježek. Zbylé dvě třetiny refujeme plachty, u kormidla Pinďa a stále smažíme kolem 9 knts. Míříme k ostrovu Zlarin, kolem pevnosti v moři u Šibeniku pozorujeme surfaře, jak si taky užívají síly větru. Kotvíme ve Zlarinu na muring. Focení na kotvě, víno v hotelové restauraci, procházka po Zlarinu, nákup a zakončení večera v konopě, večeříme kalamari, blitvu, pomfrity a zapíjíme vínem nebo pivem. Spát odcházíme cca ve 23.30
Středa 1. 4. 2015
Vstáváme opět brzy a do 9.00 opouštíme Zlarin a plujeme do Šibeniku. Na pevnosti se pracuje, takže nemůžeme zakotvit, plujeme tedy dál ústím do Šibeniku. Setkání s druhou osádkou, která zde musela vyřešit menší technický problém (ano správně - ucpaný hajzl), poté procházka na místní trh pro ryby a citrony. Teplota vzduchu neustále stoupá, odhadujeme 25 stupňů, proto se na lodi převlíkáme do kraťasů a triček a jdeme se projít na pevnost St. Michel. Kompletní prohlídka, návrat k lodi, cestou nákup chleba. Káva na mole, dopíjíme a přichází prudký déšť i pár blesků, schováme se na loď a akorát je čas oběda. Gulášová polévka – kapitán: „Milošku a trváš na tom, že musím jest tu polívku vidličkou?“ Po dešti a pár blescích vyrážíme s Kájou pro další chleba a bílé víno k rybám. Cca ve 14.00 vyplouváme směr Žirje a Kaprije, cestou nám palubu lehce zasypou kroupy. Potom už za plného slunce v 17.00 kotvíme na placeném mole (420 kn)na muring. Cca v 18.00 připlouvá spřátelená posádka. Ještě během plavby se nám z lodi linul podivný zápach. Parta zkušených čichačů odhalila, že zápach je technického charakteru a příčinou bude kyselina z baterky. Do lodi se vřítila Jiřka a jala se nás zachránit od udušení a vyhoření celé lodi. Proštudovala lodní manuál, odhalila a vycukala vařící baterku pod postelí kapitána. Však si taky od začátku pochvaloval, jak je mu v kajutě teplo, že ani spacák nepotřebuje.
Mezitím kapitán dělal ryby, které jsme společně s ním a Kájou očistili. Ryby byly úplně luxusní. Ota třepal s bombou, aby hořel sporák.
Pak už Kája vytáhla kytaru a slezina se mohla rozjet naplno. Z lodi na pravoboku už se Holanďan neodvážil vystoupit. Jestli mu do té doby vadily zvonící lana, tak pak už by byl za ně rád. Zábava vydržela přibližně do 5 hodin do rána, kdy skoro všichni vytuhli až na naše nejlepší. Tady zvolna přecházíme do čtvrtka, kdy mě cca v deset Ota probudil řevem: „Iveto, kurva nespi“. Snídáme koblížky od kapitána Horcla a náš Karel namíchal svěží salátek.
Ota lítá po mole bez bot a mává flaškou rumu na cestující z trajektu. Cca v 11.00 se Holanďan odvažuje navázat rozhovor: „Where are you going today?“ To the Murter?! Wow, we are going to the Šolta – it is on the other side.“
Mezitím kapitán dobíjí baterky a cca 12.30 vyplouváme, abychom ve 14.00 zakotvili v zátiší Kakanu. Proběhlo krmení osádky a racka. Někdo se i koupal. Následuje hromadný odpočinek a příprava na večer. Ježek si ustlal v šuplíku a Ota mu vynadal, že tam se bude ležet až v pátek.
Cca v 17.00 se vydáváme směr Tisno, kde nás čeká druhá osádka a domluvené pohoštění v restauraci u Pavla. Večeříme ryby a popíjíme. O zábavu se starají naši nejlepší. Přibližně v 21.00 rozparáděný Ježek zamkl majitele před hospodou. Večírek se protáhl do pozdních nočních hodin, vypili jsme samo málo vína, piva, karibského rumu a pelinkovače. Opouštíme restauraci a přesouváme se na loď.
Velký pátek 3. 4. 2015
Cca v 8.00 vstáváme, dokupujeme chleba a víno a vyplouváme na moře. Vítr fouká ke břehu, takže musíme na zpátečku přes špicu. Manévr se podařil, i když fouká bora cca 20 knts.
Jachtíme, plachtíme, užíváme posledního dne za krásného počasí. V 13.00 kotvíme v zátoce, abychom se najedli a naposledy vykoupali. Cca 15.15 vyrážíme směr marina v Biogradu na Mori. Dovolená pomalu končí, ale ještě stále fouká příznivý vítr, tak plachtíme k Zadaru. Málo vody, obracíme k marině. Dotankování 17.30 – 24 litrů nafty, upluto cca 150 nm.
V marině dopíjíme starý rum, srovnáváme účty. Zjištěna rozřezaná plachta (glavno jedro) Chorvat se snaží to hodit na nás, ale skiper nepovoluje a nakonec je vše v pořádku a uznáno, že chyba není na naší straně. Večer už jen malé posezení v salonu, loučení s druhou posádkou. Hodnocení: naše plavba po Jadranu byla letos velmi úspěšná, měli jsme skvělého kapitána a dokonalou posádku. Naše loď byla na Jadranu velmi oblíbená. Důkazem je, že se k nám přidali ještě dva další členové – Šorfinel a Valderon.
Ráno v sobotu 4. 4. 2015 odjíždíme z mariny a po nákupu se v 9.30 vydáváme k domovu. Cestou zastávka na Halaszle a gulášek v Maďarsku a cca ve 21.00 jsme doma.
Sraz účastníků zájezdu u Archima v Troubsku v 8.00, cca 8.30 máme naloženo.
Skupina A: Karel, Pinďa, Ota a Hoťas (Škoda Octavia kombi)
Skupina B: Archim, Ivet, Milošek, Kája a Ježek (VW Sharan) Vybaveni vysílačkami se pro jistotu ztrácíme skupině A již na první odbočce na Ostopovice. Šťastné shledání na benzince v Modřicích, dotankování pohonných hmot a hurá na dálnici D2 směr Bratislava.
U Břeclavi pouštíme Matušku, úspěšně míjíme odbočku a sjíždíme z dálnice. Vracíme se zpět na Brno, otáčíme a napodruhé už to dopadlo dobře. Kolona před Blavou cca půl hodiny kvůli dopravní nehodě.
Průjezd Maďarskem bez komplikací, zastávka na svačinku. Ježek svačí tekuté řízky ve skle. Cesta jde dobře, Kája hraje na kytaru, už se vidíme na lodi, ale bohužel poslední tunely v Chorvatsku uzavřeny, takže šplháme do hor. Soudíme, že je to kvůli větru.
Již za tmy cca ve 21.00 jsme na místě, tedy v Biogradu n/M, nacházíme marinu a po chvíli i loď Jam Session na týden náš budoucí domov. Fouká vítr, lana ve stěžních hrají koncert.
Po nastěhování věcí do lodi se setkáváme s druhou posádkou lodi Kalispera (Horcl, Viktor, Jiřina, Zdena a Kamil) a pomalu přepalujeme start.
3.00 nablito v salonu. V Ježkovi se pohly tekuté řízky. (ještěže má Ota s sebou tolik hader).
Sobota 28. 3. 2015
Ráno počítání ztrát (2x kalhoty, vesta, hodobožové boty a dva lodní pytle), následuje rozdělení funkcí.
Kontrola lodi – nefunkční ukazatel stavu nafty, ostatní v pořádku. Domlouváme dotankování do plných a v 12.30 vyplouváme z mariny.
Fouká příznivý vítr mistral, který s sebou přináší nádherné počasí, teplota stoupá ke dvaceti stupňům.
Během plavby se nic zásadního nestalo, pouze rozbitá štamprle v salónu. Probíhá základní školení nových členů posádky včetně obratu RE (proti větru). Někteří nedočkavci se koupou – moře má dle budíku 58 stupňů F což je cca 14,5 stupně C. Cílem je Luka Žut, kam připlouváme „před chvíló“ cca 18.00 (jinak je to Jadran – říká Horcl). Kapitán: zakotvili jsme právě včas už je p… vidět. První muring.
Rozjíždíme malý večírek spolu s posádkou vedlejší lodi. Ke slovu přišla i kytara. Mění se čas, takže zábava se o hodinu zkracuje a cca ve tři jdeme spát.
Neděle 29. 3. 2015
Fouká stále příznivý severozápadní vítr, proto vyplouváme cca v 11.00 směr ostrov Vis, který je zatím v nedohlednu. Čeká nás dlouhá cesta, zakončená noční plavbou, dle propočtů kapitána cca do půlnoci. Naše loď pluje s větrem o závod, za chvíli již druhou loď ztrácíme za obzorem. Cestou Pinďa krmí delfíny, ale asi málo, žádný není vidět. Vlny cca 2-3 metry. Oči celé posádky prohledávají horizont, aby na něm spatřily obrysy ostrova Vis. První ho uviděl Pinďa, který z neznámého důvodu odmítal slíbeného panáka.
Rozchází se navigace se skutečností a tak usuzujeme, že vypukla válka a Američani rozštelovali GPS, kvůli matení nepřítele. Nevěříce zákeřnému dílu Pentagonu stále plujeme ve stejném kurzu. Po poradě s druhou lodí („kam plujete šulini“) opravujeme kurz a konečně se na západ od ostrova Svetac objevují obrysy ostrova Vis (který je cca čtyřikrát větší).
Proplouváme mezinárodními vodami, kde může skutečný kapitán sezdávat i rozvádět. V našem případě jsme to naštěstí odbyli jen panákem. To vše v rámci dlouhé noční plavby, kterou dle kapitánových propočtů zakončujeme ve 23.45 bravurním zakotvením bokem na molo v Komiži. Mejdan na mole v restauraci Padowetz…
Cca 2.00 – ucpaný elektrický hajzl, 3.00 – Kája ukecala hajzl, aby splachoval, cca 3.30 – celá loď v ohrožení, málem vybité baterie – „to se nedá tlačit jak auto“… 4.00 – odcházíme s Kájou za hurónského smíchu po dopití pelinkovače spát.
Pondělí 30. 3. 2015
Vstáváme přibližně v 10.00, jdeme na malou procházku pro limuny do pelinkovace, ale nedaří se žádné sehnat. Buď visí citrony v zahradě, kde není majitel, nebo je tam majitel, ale nemá citrony. Dáváme tedy kávu u mola a pozorujeme místní umělce jak venčí po ostrově lavičky. Dokupujeme pelinkovac a crno vino, nakonec i limuny (Ota, Ježek) Jdeme obědvat na loď, kde nám Milošek uvařil kuře na paprice. Teda trošku nám to naředil, takže je to spíš polívka, kde se kupodivu objevují i kousky hovězího. Tohle jídlo si v zápětí každý pojmenoval po svém, a ještě často se na něj během plavby vzpomínalo.
14.00 – 15.00 vyhlášen polední klid, přesně v 15.00 přeplouváme už na jižní vítr (Jugo) do městečka Vis. Musíme západní stranou ostrova a tak bohužel neuvidíme jeskyně Modrá a Zelená Špílja, které jsou na druhé straně ostrova. Během tří hodin plavby Ota přichází na skvělou věc: „Nedal by se použít takovej ten valderón, že by se sprchou umyla prdel?“ Odpověď skipera: „Proč by to nešlo, mnoho lidí tento valderón používá již od mala. Dobře žes na to ve skoro padesáti přišel.“
Proplouváme okolo námořního bunkru, kde jsme loni vystoupili na břeh, ale letos obracíme směr k České vile, kde je postavené nové molo. Molo je placené bez příslušenství (WC, sprchy) chtějí 420 kn. Prý v létě bude stát 600. Kapitán deklamuje: „Za ty love už ti sem nikdo nepojede“. Setkání s druhou posádkou, která strávila noc na ostrově Biševo, kde se jim loď tloukla o molo. Nebyli však všichni na lodi, takže nemohli vyplout.
Jdeme se podívat k České vile, na hřbitov anglických komandos, a na oblázkovou pláž k vykoupání. Letos hroznej bordel, takže koupání nebude. Návrat k lodi, jemný večírek s vínem, kapitán jde brzo spát, aby doplnil energii. Káju nechce Hoťas pustit spát, ale v 23.00 jsou už všichni v kajutách.
Úterý 31. 3. 2015
Vstáváme poměrně brzy. V 8.00 už jsou vzhůru všichni, takže hned po snídani cca 8.45 můžeme vyplout. Máme stále dobrý vítr. Jugo začíná na 15 uzlech a během dne vystoupá až na 33 uzlů. Podařilo se překonat rychlost 10 knts, u kormidla Ježek. Zbylé dvě třetiny refujeme plachty, u kormidla Pinďa a stále smažíme kolem 9 knts. Míříme k ostrovu Zlarin, kolem pevnosti v moři u Šibeniku pozorujeme surfaře, jak si taky užívají síly větru. Kotvíme ve Zlarinu na muring. Focení na kotvě, víno v hotelové restauraci, procházka po Zlarinu, nákup a zakončení večera v konopě, večeříme kalamari, blitvu, pomfrity a zapíjíme vínem nebo pivem. Spát odcházíme cca ve 23.30
Středa 1. 4. 2015
Vstáváme opět brzy a do 9.00 opouštíme Zlarin a plujeme do Šibeniku. Na pevnosti se pracuje, takže nemůžeme zakotvit, plujeme tedy dál ústím do Šibeniku. Setkání s druhou osádkou, která zde musela vyřešit menší technický problém (ano správně - ucpaný hajzl), poté procházka na místní trh pro ryby a citrony. Teplota vzduchu neustále stoupá, odhadujeme 25 stupňů, proto se na lodi převlíkáme do kraťasů a triček a jdeme se projít na pevnost St. Michel. Kompletní prohlídka, návrat k lodi, cestou nákup chleba. Káva na mole, dopíjíme a přichází prudký déšť i pár blesků, schováme se na loď a akorát je čas oběda. Gulášová polévka – kapitán: „Milošku a trváš na tom, že musím jest tu polívku vidličkou?“ Po dešti a pár blescích vyrážíme s Kájou pro další chleba a bílé víno k rybám. Cca ve 14.00 vyplouváme směr Žirje a Kaprije, cestou nám palubu lehce zasypou kroupy. Potom už za plného slunce v 17.00 kotvíme na placeném mole (420 kn)na muring. Cca v 18.00 připlouvá spřátelená posádka. Ještě během plavby se nám z lodi linul podivný zápach. Parta zkušených čichačů odhalila, že zápach je technického charakteru a příčinou bude kyselina z baterky. Do lodi se vřítila Jiřka a jala se nás zachránit od udušení a vyhoření celé lodi. Proštudovala lodní manuál, odhalila a vycukala vařící baterku pod postelí kapitána. Však si taky od začátku pochvaloval, jak je mu v kajutě teplo, že ani spacák nepotřebuje.
Mezitím kapitán dělal ryby, které jsme společně s ním a Kájou očistili. Ryby byly úplně luxusní. Ota třepal s bombou, aby hořel sporák.
Pak už Kája vytáhla kytaru a slezina se mohla rozjet naplno. Z lodi na pravoboku už se Holanďan neodvážil vystoupit. Jestli mu do té doby vadily zvonící lana, tak pak už by byl za ně rád. Zábava vydržela přibližně do 5 hodin do rána, kdy skoro všichni vytuhli až na naše nejlepší. Tady zvolna přecházíme do čtvrtka, kdy mě cca v deset Ota probudil řevem: „Iveto, kurva nespi“. Snídáme koblížky od kapitána Horcla a náš Karel namíchal svěží salátek.
Ota lítá po mole bez bot a mává flaškou rumu na cestující z trajektu. Cca v 11.00 se Holanďan odvažuje navázat rozhovor: „Where are you going today?“ To the Murter?! Wow, we are going to the Šolta – it is on the other side.“
Mezitím kapitán dobíjí baterky a cca 12.30 vyplouváme, abychom ve 14.00 zakotvili v zátiší Kakanu. Proběhlo krmení osádky a racka. Někdo se i koupal. Následuje hromadný odpočinek a příprava na večer. Ježek si ustlal v šuplíku a Ota mu vynadal, že tam se bude ležet až v pátek.
Cca v 17.00 se vydáváme směr Tisno, kde nás čeká druhá osádka a domluvené pohoštění v restauraci u Pavla. Večeříme ryby a popíjíme. O zábavu se starají naši nejlepší. Přibližně v 21.00 rozparáděný Ježek zamkl majitele před hospodou. Večírek se protáhl do pozdních nočních hodin, vypili jsme samo málo vína, piva, karibského rumu a pelinkovače. Opouštíme restauraci a přesouváme se na loď.
Velký pátek 3. 4. 2015
Cca v 8.00 vstáváme, dokupujeme chleba a víno a vyplouváme na moře. Vítr fouká ke břehu, takže musíme na zpátečku přes špicu. Manévr se podařil, i když fouká bora cca 20 knts.
Jachtíme, plachtíme, užíváme posledního dne za krásného počasí. V 13.00 kotvíme v zátoce, abychom se najedli a naposledy vykoupali. Cca 15.15 vyrážíme směr marina v Biogradu na Mori. Dovolená pomalu končí, ale ještě stále fouká příznivý vítr, tak plachtíme k Zadaru. Málo vody, obracíme k marině. Dotankování 17.30 – 24 litrů nafty, upluto cca 150 nm.
V marině dopíjíme starý rum, srovnáváme účty. Zjištěna rozřezaná plachta (glavno jedro) Chorvat se snaží to hodit na nás, ale skiper nepovoluje a nakonec je vše v pořádku a uznáno, že chyba není na naší straně. Večer už jen malé posezení v salonu, loučení s druhou posádkou. Hodnocení: naše plavba po Jadranu byla letos velmi úspěšná, měli jsme skvělého kapitána a dokonalou posádku. Naše loď byla na Jadranu velmi oblíbená. Důkazem je, že se k nám přidali ještě dva další členové – Šorfinel a Valderon.
Ráno v sobotu 4. 4. 2015 odjíždíme z mariny a po nákupu se v 9.30 vydáváme k domovu. Cestou zastávka na Halaszle a gulášek v Maďarsku a cca ve 21.00 jsme doma.
DOBRO DOŠLI