18. Balt
Balt - 13.7. - 20.7.2013
Loď: HANSE 355 - Jasmin (2012)
Baze: Rostock, Hohe Dune
Charter: Mola Yachting GmbH
Zajišťoval: MARAIS s.r.o.
Kapitán: Odrášek Abdul El
Abuda
Posádka:
Lapák, hlavadorahnabum
B(J)urský
Bonzo, habľašanky mate ha?
Krysztof (PL, USA, Prag.), přítomen pouze 50% času
Ad(olf)am (CZ, D)
Trasa:
13.7. - Rostock (D) odjezd 15.30 -
Hesnaes (DK) příjezd 22.10 - 49nm
14.7. - Hesnaes (odjezd 11.40) - Sassnitz
(příjezd 22.50) - 76,6nm
15.7. - Sassnitz (odjezd 15.40) -
Peenemunde (příjezd 20.00) - 25,7nm
16.7. - Peenemunde (odjezd 17.40) -
Ruden (příjezd 18.45) - 5,4nm
17.7. - Ruden (odjezd 10.30) - Glowe
(příjezd 18.40) - 41,6nm
18.7. - Glowe - výlet na Kap Arkona
(odjezd 20.16) - kotva pod majákem Dornbusch (příjezd 01.30) - 24,3nm
19.7. - kotva pod majákem Dornbusch
(odjezd 8.50) - Rostock (příjezd 20.50) - 61nm
Celkem najeto: 283,6nm
Pěšky na Kap Arkona: cca 28km
Celou cestu foukal západní vítr
s malými odchylkami, které „někdy" pomohly, o síle 3-6 bft, někdy
v nárazech 7bft.
Úvodem: tato cesta
byla naplánovaná jako poznávací. Cílem cesty byl Kap Arkona a Peenemunde. Na
Kap Arkona jsme museli kvůli Bonzovi, kterého bych jinak na loď nedostal a do
Peenemunde jsem zase nutně potřeboval já.
Zbytek posádky tento plán toleroval.
Tož tak.
Balt: vzhledem k tomu, že nikdo z nás na Baltu zatím nebyl, byla to pro nás nová a radostná zkušenost. Jak říkali znalí, s Jadranem to nemá nic společného. Všechno je tak trochu jiné, jakoby více „mořské“. Vzdálenosti mezi marinami je větší, hloubka menší, provoz osobní a obchodní lodní dopravy je nesrovnatelný s Jadranem. Přejet plavební dráhu je někdy dost zajímavá záležitost, je to skoro jako by jste se pokoušeli přejít dálnici… Vítr, jak se zdá, tam fouká pořád… Vlny jsou díky nízké hladině moře zajímavější… Bójek a majáků je více a světe div se, dokonce v noci svítí a to tak jak mají…Výběrčí na Vás nečekají s otevřenou dlaní, ale většinou si je musíte sami najít....
Nedá se to popsat, chce to prožít – vřele doporučuji.
Marina: Hohe Dune (vysoká duna) v Rostocku je marina skutečně „hoch“. Pěkná, prostorná, velká… Pouze snad malá výtka, 1,-€ za trochu teplé vody ve sprše, to je trošku divné… Koše na odpadky by mohly být v blízkosti charterových mol… Vozíků na bagáž by mohlo být víc… Otvírací doba benzínové stanice by se dala přehodnotit… No a už dost, stojí za to se tam podívat, pro „jadraňáky“ je to skutečně bomba. Loď: Hanse 355 Jasmin (r.v. 2012) je velice dobrá lodička. Je vybavena samopřehazovací kosatkou a celospírovou hlavní plachtou. My jsme měli ještě za příplatek genakr, což se ukázalo jako velké oči. Příď lodi je rovná, takže nádherně řeže vlnky. Neocenitelný „kočárek“ má okno, přes které je dokonce i něco vidět. Navigace a přístroje funkční.
Je to prostě loď, která chce jet a skutečně se cestovní rychlost pohybovala kolem 6-8kn (za příhodného větru) a ve špičkách překračovala 10kn.
Samozřejmě se vyskytlo několik závad a konstrukčních omylů:
- Nefungující čerpadlo ve sprše
- Chybějící osvětlení kokpitu a kuchyňské „linky“
- Otevírání skříněk v kajutách (stiskni – otevře se) je velice škodolibé. Zkuste se v kajutě převléct a i při velmi malých vlnkách asi tak 100x otevřete a zavřete svým „tělesem“ dvířka… pakárna
- Zarážky dveří v kajutách na magnety… No kdyby magnety držely tak snad, ale když jdete v noci na „procházku“, tak otevřít dveře tak, aby jste neprobudili celou posádku, je zhola nemožné, protože magnet Vám je s ohromným CVAK přitáhne…
- Snad největší nedostatek je málo držadel a zarážek v kajutě. Navigační i jídelní stůl je skoro rovný, se zarážkou jen cca 3mm, což neudrží nic…
- Vindmetr by určitě nebyl na škodu…
Balt: vzhledem k tomu, že nikdo z nás na Baltu zatím nebyl, byla to pro nás nová a radostná zkušenost. Jak říkali znalí, s Jadranem to nemá nic společného. Všechno je tak trochu jiné, jakoby více „mořské“. Vzdálenosti mezi marinami je větší, hloubka menší, provoz osobní a obchodní lodní dopravy je nesrovnatelný s Jadranem. Přejet plavební dráhu je někdy dost zajímavá záležitost, je to skoro jako by jste se pokoušeli přejít dálnici… Vítr, jak se zdá, tam fouká pořád… Vlny jsou díky nízké hladině moře zajímavější… Bójek a majáků je více a světe div se, dokonce v noci svítí a to tak jak mají…Výběrčí na Vás nečekají s otevřenou dlaní, ale většinou si je musíte sami najít....
Nedá se to popsat, chce to prožít – vřele doporučuji.
Marina: Hohe Dune (vysoká duna) v Rostocku je marina skutečně „hoch“. Pěkná, prostorná, velká… Pouze snad malá výtka, 1,-€ za trochu teplé vody ve sprše, to je trošku divné… Koše na odpadky by mohly být v blízkosti charterových mol… Vozíků na bagáž by mohlo být víc… Otvírací doba benzínové stanice by se dala přehodnotit… No a už dost, stojí za to se tam podívat, pro „jadraňáky“ je to skutečně bomba. Loď: Hanse 355 Jasmin (r.v. 2012) je velice dobrá lodička. Je vybavena samopřehazovací kosatkou a celospírovou hlavní plachtou. My jsme měli ještě za příplatek genakr, což se ukázalo jako velké oči. Příď lodi je rovná, takže nádherně řeže vlnky. Neocenitelný „kočárek“ má okno, přes které je dokonce i něco vidět. Navigace a přístroje funkční.
Je to prostě loď, která chce jet a skutečně se cestovní rychlost pohybovala kolem 6-8kn (za příhodného větru) a ve špičkách překračovala 10kn.
Samozřejmě se vyskytlo několik závad a konstrukčních omylů:
- Nefungující čerpadlo ve sprše
- Chybějící osvětlení kokpitu a kuchyňské „linky“
- Otevírání skříněk v kajutách (stiskni – otevře se) je velice škodolibé. Zkuste se v kajutě převléct a i při velmi malých vlnkách asi tak 100x otevřete a zavřete svým „tělesem“ dvířka… pakárna
- Zarážky dveří v kajutách na magnety… No kdyby magnety držely tak snad, ale když jdete v noci na „procházku“, tak otevřít dveře tak, aby jste neprobudili celou posádku, je zhola nemožné, protože magnet Vám je s ohromným CVAK přitáhne…
- Snad největší nedostatek je málo držadel a zarážek v kajutě. Navigační i jídelní stůl je skoro rovný, se zarážkou jen cca 3mm, což neudrží nic…
- Vindmetr by určitě nebyl na škodu…
Cesta:
Odjezd byl stanoven na 24.00hod v pátek 12.7.2013 od olomoucké restaurace METEOR, což bylo pro autora textu příjemné, neboť jsem mohl sedět, popíjet pivko a čekat až se všichni sejdou. Romantiku pokazil cca v 22.00hod Krysztuf, americký Polák nejistého pražského občanství, který volal, že sedí v Praze na nádru a vlak mu ujel. Nu což, o výletu věděl jenom půl roku… Vymýšlel, že pojede do Polska a podobné blbosti, až jsme se nakonec dohodli, že přijede dalším vlakem s příjezdem do Olomouce v cca 1.15hod. Za toto hrubé porušení kázně byl Krysztuf potrestán nákupem skleněných razítek pro posádku. Toto zdržení se paradoxně velice hodilo Ad(olf)amovi, který měl v Olomouci nějaké zásunové záležitosti, takže přijel na olomoucký hlavák ve velice dobré náladě.
Mezi tím přijel Ondra El Abuda, Bonzo a Lapák se svým VW-T a všichni jsme vyzvedli opozdilce a vyrazili přes Polsko nach Rostock. Cesta byla celkem v klidu, akorát v Polsku jsme chvilku bloudili, protože tam spravovali most a zapomněli o tom informovat řidiče…
V Rostocku byl naším prvním cílem obchoďák, kde jsme zakoupili proviant na cestu. Další cíl marina Hohe Dune. Tu se jal navigovat Bonzo, že pojedeme tunelem, který našel na informační ceduli. Ano, tunel tam byl, ale projeli jsme jím přesně na opačnou stranu řeky, než jsme potřebovali a tak jsme museli pro zpestření jet ještě přívozem. Po tomto krátkém zdržení, které vyšlo cca na 20,- €, jsme byli úspěšně v marině. Po klasickém zmatku při přebírání lodi a naloďování, jsme byli připraveni k výjezdu na moře. Původně jsme přemýšleli o tom, že vyrazíme až druhý den ráno, protože náš plánovaný cíl Glowe, jsme neměli šanci dosáhnout v nějaké slušné době a navíc byli všichni utahaní po cestě. Po přehodnocení situace bylo rozhodnuto, že přece jenom vyrazíme ihned a to přeplutím do kotviště v dánském Haesnaes. Plavba byla příjemná a veselá, hlavně pro nováčky, kdy někteří pokřtili moře i slavným ublinknutím. Noční příjezd do přístavu byl nádherný. Potom už jenom lahvička vína na mole a spinkat. Haesnaes je pěkná ospalá vesnice, ve které kromě pár domečků, fabriky na ryby a přístavu není celkem nic jiného. Za přístavem je pěkná pláž pro otrlé, sprcha a záchod. Stání stálo cca 12,-€. Voda a elektřina pouze u čelních mol, která byla obsazená. Další den jsme se pokusili dosáhnout Glowe, ale nebylo nám toho dopřáno, protože přístav byl plný a na nějaké manévrování v silném větru a vlnění, nebylo ani pomyšlení. Nejbližší další přístav je Lohme, ale tam se nedalo ani projet vjezdem. Asi bychom se do vnitřní laguny dostali, ale určitě bychom už nevyjeli… Teď už nezbylo nic jiného, než jet až do Sassnitz. Jako již tradičně (narážím na ohňostroj v Benátkách) nás tentokrát i v Sassnitz přivítali ohňostrojem. Bylo to celkem milé přivítání. Problém byl v tom, že aby lidi měli něco z ohňostroje, zhasli všechna světla i atrakce (byla tam nějaká slavnost a kolotoče), takže v přístavu nebylo nic vidět a my jsme málem poorali rozestavěná mola v prvním bazénu. No ale konec dobrý, všechno dobré. Nabaštit, cigárko a spát.
Ráno jsme překotvili z odlehlého vnějšího mola do stání u břehu a vyrazili jsme na prohlídku města. V Sassnitz stojí Britská ponorka třídy HMS OTUS, která určitě stojí za prohlídku. Jinak samotné město je celkem nudné. Dali jsme pár pivek v restauraci hotelu, který se za bolševika určitě jmeroval Moskva, Honecker, nebo tak nějak pitomě. Původně jsme se chtěli nějak dostat na Kap Arkona, což byl jeden z cílů naší cesty, ale busy jsme nějak nepochopili a taxík chtěl 90,- € bez čekačky a i tak hned odjel… proto bylo rozhodnuto, že na Arkonu se stavíme na zpáteční cestě a pokračovali jsme do dalšího cíle naší cesty, tj. Peenemunde. Za kotvení jsme neplatili (výběrčí byli asi po oslavě unavení), elektřina na molech, voda na molech nepitná. Pitná voda v zadní části přístavu. Po cestě do Peenemunde jsme experimentovali s genakrem, ale vítr byl dost silný a moc se nedařilo… Po příjezdu do Peenemunde jsme měli kliku, že bylo místo přímo v místním přístavu. Sice na venkovní straně mola, ale přece. Přistání se nám trošku zkomplikovalo tím, že nějakej Abduláh po experimentech s genakrem nepřivázal pořádně otěž a ta spadla pod loď. Dále potom odvázal vázací lano od vazáku a vtipně to zamaskoval tak, že to nebylo poznat… Takže přistání probíhalo za zběsilého pobíhání občana neurčitého věku, který hulákal uvaga, uvaga a ještě něco, čemuž nikdo nerozuměl. Řečí těla, tedy hlavně rukou, nakonec upozornil na spadlou otěž genakru a pomohl nám přistát. Na mole měl nějakej šikula pověšeny pytlačky, které tam po našem přistání samozřejmě už nebyly. Přesto, že si nikdo nestěžoval, tímto se mu omlouváme. Večer přišel na palubu výběrčí a při rekreaci jsme si pěkně poklábosili (chlapci překládali). Potom už spinkat.
Marina pěkná, zázemí s ohništěm, WC a sprchou cca 3min od mola. Teplá voda ve sprše na žetony u správce 1,-€/kus. Cena kotvení 12,- €.
Peenemunde, jeden z cílů naší cesty bylo jak známo nacistickým výzkumným centrem zázračných zbraní, zejména potom raket V1 a V2. Z vlastního výzkumného centra se zachoval řídící bunkr, kde je dnes recepce, objekt elektrárny, kde je dnes muzeum, čerpací stanice a další drobné objekty. V přístavu stojí ruská ponorka třídy JULIETT U461 a malá raketová loď třídy TARANTUL 1 a další. Ve venkovní expozici jsou umístěny odpalovací rampa pro V1, V2 ve startovní pozici, elektrický dobový vlak atd. Vše stojí za prohlídku. Původní startplatz-y pro rakety A-4 (V2) bohužel nejsou přístupné. Ceny za prohlídky jsou mírné, pouze v UBOT-Schopu stojí technická data ponorky 1,-€, ale zato tam umí říct „prosím“ pěkně česky. Po prohlídce Peenemunde a po krátkém obědě v místní restauraci, jsme se rozhodli přejet na blízký ostrůvek Ruden. Dle sdělení „Buráka“, starého Baltického jachtaře, se jedná o původní vojenský ostrov, který prý byl vybaven automatickými kulometnými hnízdy, které měly zabránit občanům východního bloku k útěku na odporný západ. No každopádně teď je to pěkný ostrůvek s velice příjemným kotvením a písečnou pláží. Část ostrova je stále uzavřena, neboť tam prý žije nějaká zajímavá sova nebo co. Ve vjezdu do zátoky je kardinální znak, který bych skutečně nechtěl potkat v noci… WC je v klasické kadiboudě, vodu, ani elektřinu jsme nenašli, protože jsme ji ani nehledali a opět se neplatilo, neboť nebylo komu.
Každopádně už prohlídka ostrova byla příjemná, podporovaná lahví ořechovky. Poté následovala silná rekreace na lodi a málokdo si pamatuje jak ulehl.
Pozn.: v plavebním kanále na Peenemunde jsou zajímavé objekty, o kterých jsme si mysleli, že jsou to radiomajáky. No, Burák mi sdělil, že jsou to navigační majáky pro letiště v Peenemunde… Před snídaní jsme se zašli okoupat na plážičku na Rudenu a potom už hurá na druhý pokus o dosažení Glowe. Tentokrát jsme byli úspěšní. Glowe je plně vybavená marina, s veškerým konfortem (cena 13,- €). Koupací pláže sousedí s marínou. V městečku Glowe je market a spousta hospůdek, cukráren, kaváren atd., prostě takové prázdninové městečko. V jedné hospůdce jsme provedli průzkum bojem, ale před 22.00hod nás slušně, ale nekompromisně vyhodili. No, jak se říká, hovno zle. Stihli jsme ještě otevřený market, kde jsme nakoupili pivka a šli se rekreovat na loď.
Ráno došlo k plánované výpravě na Kap Arkona. Busem jsme se přepravili do Altenkirchenu ke škole a vyrazili na Arkonu. Pěškobusná cesta proběhla po pěkné cyklostezce po břehu Baltu přes městečko Vitt až na samotný Kap Arkona.
Na tomto výběžku bylo poslední sídliště slovanských pohanů, než je katolíci sežrali. Vlastní zbytky sídliště bohužel přístupné veřejnosti nebyly, ale i tak návštěva stála za to.
Po prohlídce Kap Arkona jsme se prošli po plážích zpět do vesnice Vitt, kde proběhlo pivko a něco malého na jídlo – velice pěkná dědina. Dalším cílem byla vesnice Putgarten, odkud měl jet bus zpět do Glowe. Samozřejmě ujel o pět minut… No, takže po silnici do Altenkirchenu. Tam nás místní poslali ke kostelu, kde byla další zastávka autobusu, který nám jel cca za 40min. čekání jsme si zkrátili na zahrádce hospůdky naproti kostela – moc pěkná.
Po příjezdu do Glowe jsme už jen doplnili vodu, někteří se šli okoupat na pláž a vyrazili jsme na moře, trochu si zkrátit zpáteční cestu do Rostocku. Jediné trochu možné místo na noční kotvení jsme nalezli vedle plavební dráhy pod majákem Dornbusch, kam jsme dorazili v cca 01.30hod. Po turisťáku na Arkoně jsme toho měli už všichni celkem dost, takže jsme se jali zakotvit. Větřík stále statečně funěl, takže jsme se dohodli na dvouhodinových hlídkách, aby loď nevplula do plavební dráhy, popř. neprovedla nějakou jinou radost. Samozřejmě, že se loď ani „nepohnula“ a hlídky byly zbytečné, ale jistota je jistota.
Ráno jsme s Krysztufem dospávali a já jsem zaregistroval nahození motoru. Klídek, vytáhnou kotvu…, vyjedou z plavební dráhy…, času dost…, oči se zase klíží…, najednou sprcha mořské vody do ksichtu otevřeným oknem, na mě leží Krysztuf a asi tuna našich zavazadel…, plachty jsou nahoře. Skvělé probuzení.
Takže vzhůru do Rostocku. Vítr se trochu přiseveřil a dovolil nám příznivější kurz. Únavná cesta skončila cca ve 21.00 hod. Ještě cvičné přistání u zavřené pumpy a potom domů. Večeře, koupel, spánek.
Ráno jsme začali uklízet a balit, když přišel EL Abuda se zprávou, že se nafta nedá dolívat z kanystru. Nikdo to nechápal, ale museli jsme jet na benzinku a znovu zakotvit. Předání lodě proběhlo celkem rychle a nám nezbylo nic jiného, než se vydat na zpáteční cestu. V místním marketu jsme vrátili pivní plechovky (pozor musí být nepomačkané – což se na lodi moc dobře skladuje), nakoupili blbosti domů a tentokrát přes Prahu vyrazili domů. Cesta až na hranice s ČR probíhala OK. V ČR jsem dostal záchvat vzteku ze stavu našich „dálnic“ a z tuposti bláznivých ekologů (dálnice u Ústí), že budu raději končit.
Závěrem bych Balt vřele doporučil všem kdo tam nebyli, protože to skutečně stojí za to.
B(J)urský
Odjezd byl stanoven na 24.00hod v pátek 12.7.2013 od olomoucké restaurace METEOR, což bylo pro autora textu příjemné, neboť jsem mohl sedět, popíjet pivko a čekat až se všichni sejdou. Romantiku pokazil cca v 22.00hod Krysztuf, americký Polák nejistého pražského občanství, který volal, že sedí v Praze na nádru a vlak mu ujel. Nu což, o výletu věděl jenom půl roku… Vymýšlel, že pojede do Polska a podobné blbosti, až jsme se nakonec dohodli, že přijede dalším vlakem s příjezdem do Olomouce v cca 1.15hod. Za toto hrubé porušení kázně byl Krysztuf potrestán nákupem skleněných razítek pro posádku. Toto zdržení se paradoxně velice hodilo Ad(olf)amovi, který měl v Olomouci nějaké zásunové záležitosti, takže přijel na olomoucký hlavák ve velice dobré náladě.
Mezi tím přijel Ondra El Abuda, Bonzo a Lapák se svým VW-T a všichni jsme vyzvedli opozdilce a vyrazili přes Polsko nach Rostock. Cesta byla celkem v klidu, akorát v Polsku jsme chvilku bloudili, protože tam spravovali most a zapomněli o tom informovat řidiče…
V Rostocku byl naším prvním cílem obchoďák, kde jsme zakoupili proviant na cestu. Další cíl marina Hohe Dune. Tu se jal navigovat Bonzo, že pojedeme tunelem, který našel na informační ceduli. Ano, tunel tam byl, ale projeli jsme jím přesně na opačnou stranu řeky, než jsme potřebovali a tak jsme museli pro zpestření jet ještě přívozem. Po tomto krátkém zdržení, které vyšlo cca na 20,- €, jsme byli úspěšně v marině. Po klasickém zmatku při přebírání lodi a naloďování, jsme byli připraveni k výjezdu na moře. Původně jsme přemýšleli o tom, že vyrazíme až druhý den ráno, protože náš plánovaný cíl Glowe, jsme neměli šanci dosáhnout v nějaké slušné době a navíc byli všichni utahaní po cestě. Po přehodnocení situace bylo rozhodnuto, že přece jenom vyrazíme ihned a to přeplutím do kotviště v dánském Haesnaes. Plavba byla příjemná a veselá, hlavně pro nováčky, kdy někteří pokřtili moře i slavným ublinknutím. Noční příjezd do přístavu byl nádherný. Potom už jenom lahvička vína na mole a spinkat. Haesnaes je pěkná ospalá vesnice, ve které kromě pár domečků, fabriky na ryby a přístavu není celkem nic jiného. Za přístavem je pěkná pláž pro otrlé, sprcha a záchod. Stání stálo cca 12,-€. Voda a elektřina pouze u čelních mol, která byla obsazená. Další den jsme se pokusili dosáhnout Glowe, ale nebylo nám toho dopřáno, protože přístav byl plný a na nějaké manévrování v silném větru a vlnění, nebylo ani pomyšlení. Nejbližší další přístav je Lohme, ale tam se nedalo ani projet vjezdem. Asi bychom se do vnitřní laguny dostali, ale určitě bychom už nevyjeli… Teď už nezbylo nic jiného, než jet až do Sassnitz. Jako již tradičně (narážím na ohňostroj v Benátkách) nás tentokrát i v Sassnitz přivítali ohňostrojem. Bylo to celkem milé přivítání. Problém byl v tom, že aby lidi měli něco z ohňostroje, zhasli všechna světla i atrakce (byla tam nějaká slavnost a kolotoče), takže v přístavu nebylo nic vidět a my jsme málem poorali rozestavěná mola v prvním bazénu. No ale konec dobrý, všechno dobré. Nabaštit, cigárko a spát.
Ráno jsme překotvili z odlehlého vnějšího mola do stání u břehu a vyrazili jsme na prohlídku města. V Sassnitz stojí Britská ponorka třídy HMS OTUS, která určitě stojí za prohlídku. Jinak samotné město je celkem nudné. Dali jsme pár pivek v restauraci hotelu, který se za bolševika určitě jmeroval Moskva, Honecker, nebo tak nějak pitomě. Původně jsme se chtěli nějak dostat na Kap Arkona, což byl jeden z cílů naší cesty, ale busy jsme nějak nepochopili a taxík chtěl 90,- € bez čekačky a i tak hned odjel… proto bylo rozhodnuto, že na Arkonu se stavíme na zpáteční cestě a pokračovali jsme do dalšího cíle naší cesty, tj. Peenemunde. Za kotvení jsme neplatili (výběrčí byli asi po oslavě unavení), elektřina na molech, voda na molech nepitná. Pitná voda v zadní části přístavu. Po cestě do Peenemunde jsme experimentovali s genakrem, ale vítr byl dost silný a moc se nedařilo… Po příjezdu do Peenemunde jsme měli kliku, že bylo místo přímo v místním přístavu. Sice na venkovní straně mola, ale přece. Přistání se nám trošku zkomplikovalo tím, že nějakej Abduláh po experimentech s genakrem nepřivázal pořádně otěž a ta spadla pod loď. Dále potom odvázal vázací lano od vazáku a vtipně to zamaskoval tak, že to nebylo poznat… Takže přistání probíhalo za zběsilého pobíhání občana neurčitého věku, který hulákal uvaga, uvaga a ještě něco, čemuž nikdo nerozuměl. Řečí těla, tedy hlavně rukou, nakonec upozornil na spadlou otěž genakru a pomohl nám přistát. Na mole měl nějakej šikula pověšeny pytlačky, které tam po našem přistání samozřejmě už nebyly. Přesto, že si nikdo nestěžoval, tímto se mu omlouváme. Večer přišel na palubu výběrčí a při rekreaci jsme si pěkně poklábosili (chlapci překládali). Potom už spinkat.
Marina pěkná, zázemí s ohništěm, WC a sprchou cca 3min od mola. Teplá voda ve sprše na žetony u správce 1,-€/kus. Cena kotvení 12,- €.
Peenemunde, jeden z cílů naší cesty bylo jak známo nacistickým výzkumným centrem zázračných zbraní, zejména potom raket V1 a V2. Z vlastního výzkumného centra se zachoval řídící bunkr, kde je dnes recepce, objekt elektrárny, kde je dnes muzeum, čerpací stanice a další drobné objekty. V přístavu stojí ruská ponorka třídy JULIETT U461 a malá raketová loď třídy TARANTUL 1 a další. Ve venkovní expozici jsou umístěny odpalovací rampa pro V1, V2 ve startovní pozici, elektrický dobový vlak atd. Vše stojí za prohlídku. Původní startplatz-y pro rakety A-4 (V2) bohužel nejsou přístupné. Ceny za prohlídky jsou mírné, pouze v UBOT-Schopu stojí technická data ponorky 1,-€, ale zato tam umí říct „prosím“ pěkně česky. Po prohlídce Peenemunde a po krátkém obědě v místní restauraci, jsme se rozhodli přejet na blízký ostrůvek Ruden. Dle sdělení „Buráka“, starého Baltického jachtaře, se jedná o původní vojenský ostrov, který prý byl vybaven automatickými kulometnými hnízdy, které měly zabránit občanům východního bloku k útěku na odporný západ. No každopádně teď je to pěkný ostrůvek s velice příjemným kotvením a písečnou pláží. Část ostrova je stále uzavřena, neboť tam prý žije nějaká zajímavá sova nebo co. Ve vjezdu do zátoky je kardinální znak, který bych skutečně nechtěl potkat v noci… WC je v klasické kadiboudě, vodu, ani elektřinu jsme nenašli, protože jsme ji ani nehledali a opět se neplatilo, neboť nebylo komu.
Každopádně už prohlídka ostrova byla příjemná, podporovaná lahví ořechovky. Poté následovala silná rekreace na lodi a málokdo si pamatuje jak ulehl.
Pozn.: v plavebním kanále na Peenemunde jsou zajímavé objekty, o kterých jsme si mysleli, že jsou to radiomajáky. No, Burák mi sdělil, že jsou to navigační majáky pro letiště v Peenemunde… Před snídaní jsme se zašli okoupat na plážičku na Rudenu a potom už hurá na druhý pokus o dosažení Glowe. Tentokrát jsme byli úspěšní. Glowe je plně vybavená marina, s veškerým konfortem (cena 13,- €). Koupací pláže sousedí s marínou. V městečku Glowe je market a spousta hospůdek, cukráren, kaváren atd., prostě takové prázdninové městečko. V jedné hospůdce jsme provedli průzkum bojem, ale před 22.00hod nás slušně, ale nekompromisně vyhodili. No, jak se říká, hovno zle. Stihli jsme ještě otevřený market, kde jsme nakoupili pivka a šli se rekreovat na loď.
Ráno došlo k plánované výpravě na Kap Arkona. Busem jsme se přepravili do Altenkirchenu ke škole a vyrazili na Arkonu. Pěškobusná cesta proběhla po pěkné cyklostezce po břehu Baltu přes městečko Vitt až na samotný Kap Arkona.
Na tomto výběžku bylo poslední sídliště slovanských pohanů, než je katolíci sežrali. Vlastní zbytky sídliště bohužel přístupné veřejnosti nebyly, ale i tak návštěva stála za to.
Po prohlídce Kap Arkona jsme se prošli po plážích zpět do vesnice Vitt, kde proběhlo pivko a něco malého na jídlo – velice pěkná dědina. Dalším cílem byla vesnice Putgarten, odkud měl jet bus zpět do Glowe. Samozřejmě ujel o pět minut… No, takže po silnici do Altenkirchenu. Tam nás místní poslali ke kostelu, kde byla další zastávka autobusu, který nám jel cca za 40min. čekání jsme si zkrátili na zahrádce hospůdky naproti kostela – moc pěkná.
Po příjezdu do Glowe jsme už jen doplnili vodu, někteří se šli okoupat na pláž a vyrazili jsme na moře, trochu si zkrátit zpáteční cestu do Rostocku. Jediné trochu možné místo na noční kotvení jsme nalezli vedle plavební dráhy pod majákem Dornbusch, kam jsme dorazili v cca 01.30hod. Po turisťáku na Arkoně jsme toho měli už všichni celkem dost, takže jsme se jali zakotvit. Větřík stále statečně funěl, takže jsme se dohodli na dvouhodinových hlídkách, aby loď nevplula do plavební dráhy, popř. neprovedla nějakou jinou radost. Samozřejmě, že se loď ani „nepohnula“ a hlídky byly zbytečné, ale jistota je jistota.
Ráno jsme s Krysztufem dospávali a já jsem zaregistroval nahození motoru. Klídek, vytáhnou kotvu…, vyjedou z plavební dráhy…, času dost…, oči se zase klíží…, najednou sprcha mořské vody do ksichtu otevřeným oknem, na mě leží Krysztuf a asi tuna našich zavazadel…, plachty jsou nahoře. Skvělé probuzení.
Takže vzhůru do Rostocku. Vítr se trochu přiseveřil a dovolil nám příznivější kurz. Únavná cesta skončila cca ve 21.00 hod. Ještě cvičné přistání u zavřené pumpy a potom domů. Večeře, koupel, spánek.
Ráno jsme začali uklízet a balit, když přišel EL Abuda se zprávou, že se nafta nedá dolívat z kanystru. Nikdo to nechápal, ale museli jsme jet na benzinku a znovu zakotvit. Předání lodě proběhlo celkem rychle a nám nezbylo nic jiného, než se vydat na zpáteční cestu. V místním marketu jsme vrátili pivní plechovky (pozor musí být nepomačkané – což se na lodi moc dobře skladuje), nakoupili blbosti domů a tentokrát přes Prahu vyrazili domů. Cesta až na hranice s ČR probíhala OK. V ČR jsem dostal záchvat vzteku ze stavu našich „dálnic“ a z tuposti bláznivých ekologů (dálnice u Ústí), že budu raději končit.
Závěrem bych Balt vřele doporučil všem kdo tam nebyli, protože to skutečně stojí za to.
B(J)urský
