Silvestr 2012, 29.12.2012 - 2.1.2013
Silvestr 2012, 29.12.2012 - 2.1.2013
Letošního Silvestra jsme strávili na moři a to plavbou
ze slovinské Izoly do italských Benátek ve složení:
Kapitán:
Petr Klapka (Lapák)
Posádka (odporní špinaví fendráci):
Bílý Medvěd (Míša)
Ondrášek
Horcl
Viktor
Tomáš
Karel - autopilot, součást lodi
Základna: Izola (SLO)
Charter: Adria service
d.o.o., http://adriaservice-yachting.com
Zajišťoval: Marais,
s.r.o., http://www.marais.cz/
Loď: Elan Impression 394, Orca V
Trasa:
29.12.2012
Izola (SLO)
Portorož (SLO) 11,3nm 2:50
30.12.2012 Portorož (SLO)
Caorle (ITA) 31,7nm 7:50
31.12.2012
Caorle (ITA)
Benátky - Venezia (ITA) 27,1nm 6:25
1.1.2013
Benátky - Venezia (ITA)
Portorož (SLO) 54,5nm 11:20
2.1.2013
Portorož (SLO)
Izola (SLO) 10,3nm 3:45
Celkem ujeto: 134,9 nm
Odjezd z Olomouce proběhl 28.12.2012 cca
v 22.00hod automobilem VW-T v majetku pana kapitána, kterýžto
zajišťoval dostatečnou pohodu posádce při cestě i rekreaci. V Brně jsme
přibrali zbytek posádky a cca ve 24.00 pokračovali směr Izola, kam jsme po pár
přestávkách a dostatečné rekreaci přijeli cca kolem 7.00hod, 29.12.2012.
Loď měla být připravena v 9.00hod,
takže jsme zbylý čas věnovali dílem prohlídce maríny a dílem spánku.
V 9.00hod jsme šli s Lapákem vyřídit papíry a převzít loď, zatím co
zbytek posádky jel do místního marketu nakupovat proviant.
Převzetí lodi proběhlo bez problémů.
Elan
Impression 394, Orca V, vyrobená v roce 2012, je pěkná lodička a
vzhledem k roku výroby bylo vše OK, až na drobné drobnosti:
- vybavení mapovým
plotrem Garmin, který kupodivu pracuje i s palubními přístroji (byť je
nakrmen staršími mapami)
- Ukazatele stavu
vody a paliva fungují na principu nepravděpodobnosti a proto jim nelze věřit
- A ty schůdky
uvnitř salonu… (jako u všech designů Impression), to je fakt něco…
Po nalodění jsme se v 11.00
neprodleně vydali na moře. Jako postupový cíl byla určena zátoka Portorož.
Vzhledem k tomu, že pěkně foukalo, trošku jsme si zablbli.
V Portoroži jsme zakotvili před jachtařským klubem a po jídle jsme se
uložili ke krátkému odpočinku.
Po procitnutí cca v 18.00 jsme se věnovali
rekreaci a posléze spánku…
Ihned brzy ráno 30.12.2012, cca kolem
9.40hod jsme však už zase byli na moři a směřovali do italského Caorle, kam
jsme částečně na plachty, částečně na motor s Karlem, přijeli samozřejmě
při největším odlivu a za značného šera. Vzhledem k tomu, že hloubkoměr
ukazoval prapodivné hodnoty a my byli neznalí místních zvyklostí, přistáli jsme
raději hned za „vraty" na „kůlech". Až po přistání jsme zjistili, že
přístaviště patří k nějakému soukromému hotelovému komplexu, nebo čemu
vlastně.
Přesto, že nikdo z Italů neprotestoval, vydali jsme se na další
cestu raději již v 7.00hod, 31.12.2012.
Pozn.1: K večeři
bylo slovinské kuře se švýcarskou bramborovou kaší, vařeno v Itálii
moraváky Ondráškem pod vedením jistě Péti.
Z Caorle jsme vypluli bez problémů a
opět s podporou větru a částečně motoru s Karlem jsme se vydali
k cíli naší plavby - Benátek, Venezie.
Samotná cesta až k vjezdu do vlastních
Benátek proběhla klidně. Poté, co jsme vjeli do plavební dráhy před Benátkami
bylo nutné zbystřit pozornost, jak už kvůli navigačním specifikům a velmi rušné
lodní dopravě, tak kvůli výstavbě protipovodňovových opatření před vlastním městem.
Provedli jsme průzkumný okruh kolem Piazza San Marco a zamířili do maríny na
ostrově San Giorgio.
Přesto, že tato marína je určena pro lodě
do 15m, je velmi těsná. Kotví se opět mezi kůly, které nahrazují muringy.
Důležité je odhadnout mezi které kůly se vejdete a mezi které už ne… Naštěstí
nás obsluha maríny po několika srandovních pokusech navedla na odpovídající
„otvor". Potom už to byla brnkačka. Vzhledem k tomu, že všechna
potřebná lana jsou součástí stání, stačilo jen odvázat všechna naše lana, odstranit
a zase zpět naházet fendry, pochopit italský výklad jací jsme blbci a potom bez
dalších problémů přistát. Hladina v maríně se silně vlní vzhledem ke
skutečně velice rušné dopravě v kanálech, ale i tak mají stání vymyšlená
dobře a občan má na zakotvené lodi pocit naprostého bezpečí. Jediný problém je
se sociálním zařízením, které je vzdáleno cca 10min. pochodovým krokem
v zázemí maríny (něco tam opravují, možná to je jindy snažší…). Stání na
jednu noc v maríně San Giorgio bylo pro naši loď oceněno na 91,-€.
Po deratizaci posádky v již zmíněném
sociálním zařízení jsme přikročili k prohlídce protilehlého ostrova -
samotné Venezie. Před Bassilica Di San Giorgio Maggiore jsme využili
autobusovou zastávku linky č.2 (samozřejmě, že veškeré spojení je realizováno
po vodě loděmi) a přepravili se na nábřeží u Piazza San Marco. Ano je to
tam pěkné… všude plno lidí… všude plno prodavačů masek, to by ještě tak moc
nevadilo, ale všude pokoutní obchodníci pocházející z menšinové populace,
která je největší na světě, kteří neprodávají, ale dosti hrubě vnucují
všelijaké svinstvo, což už nejenže vadí, ale je to odporné. Z těchto
důvodů jsme se přesunuli za Ponte di Riato a tam jsme chvíli meditovali na
zahrádce jedné z kavárno-vinárniček. Poté jsme se přesunuli přes další
vinárničky s venkovní obsluhou zpět k zastávce autobusu č.2 a vrátili
se cca ve 22.00hod zpět na San Giorgio. Zde jsme se věnovali rekreaci, ke které
se připojila i Ugljanova posádka, o které se záměrně celou dobu nezmiňuji,
protože jejich loď jela celou dobu s námi…
Vlastní Silvestr se nesl ve
standardním duchu, tj. v obžerství a chlastu. O půl noci byl nádherný
ohňostroj. Potom byla naše loď jako od prasat, že by ten ohňostroj? Potom už
zbývalo jenom uložit Horcla (artikulljuj pí.o) a šlo se spát.
Nový rok 2013 nás velmi nemile překvapil
celkem nechutnou mlhou. Nebylo vidět na konec maríny. Přesto jsme k sobě
byli tvrdí a vypravili se opět busem č.2, tentokrát však v opačném směru,
na okružní jízdu Benátkami. Ano, mlha byla taková, že jsme nic neviděli, ale
stálo to za to.
Na konečné u Ponte di Riato jsme samo sebou vystoupili a prošli
zpět na nábřeží, přičemž jsme nakoupili několik nezbytných zbytečností.
Potom
už zpět na San Giorgio.
Pozn.2: Gondoly - Bílý
Medvěd konstatoval, že se v nich dá jezdit pouze v papírových botách.
I ostatní se shodli na tom, že kdyby byl kdokoliv z nich vyfotografován na
palubě tohoto plavidla, bylo by mu ze sebe samého do smrti zle. Jinak nelze
popřít, že jako výrobky jsou to nádherné kusy.
Pozn.3: Placení za
autobus - jednohodinové jízdné na MHD zde stojí 7,- €. Vzhledem k tomu, že
ze San Giorgia na San Marco, je to jenom jedna zastávka a není zde prodejna
lístků, jezdili jsme zadáčo. Nazpět jsme to ukecali a dali štiplístkovi 10,-€.
Jinak jsme samozřejmě platili. Vy to nedělejte.
Odjezd ze San Giorgia proběhl kolem
13.15hod. cesta to byla vzhledem k mlze značně krušná. Jeli jsme striktně
kolem navigačních kůlů a majáků plavební dráhy s dvoučlennou hlídkou
vyzbrojenou mlžným rohem na přídi, ale i tak to byl mazec, protože nebylo
skutečně nic vidět. Viditelnost cca 50m. Provoz stále stejný. Naše jediná
útěcha byla v tom, že nás na radarech vidí ostatní, ale při jejich
rychlosti… Na výjezdu z plavební dráhy jsme potkali remorkér i
s pilotem, který čekal na nějakou nákladní loď. Tu jsme zaplať pánbůh
neuviděli vůbec. Pouze jsme slyšeli její houkání, které se mísilo
s houkáním hornu vjezdového majáku. Vše dobře dopadlo a my vyjeli mimo
plavební dráhu na otevřené moře, mlha se však pořád držela ještě cca dalších 25nm.
Kdo to zná, tak jistě potvrdí, že na hlídce v takovém počasí jsou často
halucinace větší než po nějakém fetu. Jsou vidět lodě, kostely, UFA a vůbec
všechny možné věci, které trošku rozežene jenom zatroubení na roh. Osobně jsem
měl i sluchové halucinace, kdy jsem slyšel vyzvánět svůj telefon, který ležel
vypnutý v kajutě… Není snad potřeba podotýkat, že krušnou cestu mlhou jsme
přežili jen díky zásobovacímu oddílu, který na palubu dodával čaj
s třtinovým cukrem… Druhou polovinu cesty se mlha konečně zvedla a
s ní konečně i vítr, takže ještě zbyl ještě čas na noční sailig, což byla
velice pěkná tečka za tímto dnem. Kotvili jsme opět v Portoroži cca
v 0.30hod.
Z příjemného kotviště
v Portoroži jsme odjeli 2.1.2013 cca kolem 10.00 hod a v příjemném
větříku a za mírného deště směřovali Orcu domů do Izoly. V přístavu jsme
ještě doplnili palivo a jali se přistát.
Pozn.4: Benzinová
stanice v Izole - je poměrně malá, schovaná v rožku přístavu a je tam
celkem málo místa na manévrování. V sezonu bych doporučil tankovat ropu
někde jinde…
Předání lodi proběhlo opět celkem
v klidu a míru. Dokonce se nám podívali na plachty a přivolali i potápěče
(tak zkušené posádce snad mohli věřit J). No a kolem 15.00hod, odjezd do ČR.
Příjezd do Olomouce cca 23.30hod.
Celkový dojem z cesty - paráda.
Počasí až na tu mlhu bylo super, loď i posádka také.
P.S.: doporučuji do této lokality vzít s sebou
nějaké aktuální mapy, protože jak mapový plotr, tak tištěné mapy i sedmičky na
lodi, aktuální nebyly.
