Albánie 2023
Toto je pouze popis zážitků a názorů posádky, která se výletu zúčastnila, nemusí se Vám líbit, ani nemusí být pravdivé ...
Albánie (AL) 2023 na lodi
16.6. – 1.7.2023
Jak to vzniklo?
S nápadem vyjet do Albánie přišel kamarád „Náměstek“,
který prý bez problémů naplní i loď. Ve finále však odstoupil a lidi nedodal,
takže mu tímto děkujeme alespoň za „myšlénku“.
Bonzo s Melounem byli v Albánii loni, tedy
v roce 2022 a líbilo se jim tam a chtěli si projet pobřeží, což autem
zatím dost dobře nejde. To samo byl Bubák, který tam jezdí „offroadit“.
Mě zajímal ostrov Sazan a ségra chtěla na dovolenou, takže
asi tak…
Plánování
Proběhlo mnoho schůzek v různých výdejních místech a
neustále se řešily detaily.
Vstupních podkladů bylo velice málo a osobní
zkušenosti nikdo z nás, ani kamarádů neměl.
K dispozici byly základní podklady od Pavla Mikuláštíka
z Marais s.r.o. a článek co nám poslal. odkaz na článek
Takže to byla trochu střelba…
Nakonec jsme se rozhodli, že pojedeme auty a to ze dvou
důvodů:
a)
letadlo lítá divně (dlouho) a asi by se to
nevyplatilo
b)
do letadla nevezmeš dostatek piva (ale to do
auta také ne…)
Jako nástupní stanice byl zvolen Tivat v Černé Hoře
(Montenegro) a to z důvodu, že nám bylo řečeno, že proclení unie / neunie
je složitější než neunie / neunie. No, příště budeme moudřejší.
Trasa byla naplánovaná z Tivatu do Shëngjin a následně
na hranice Albánie s Řeckem, tedy na pláž Tongo a potom pomalu zpět.
Z toho důvodu byla cesta plánovaná na 14 dní.
Loď objednaná, posádka celkem v kupě, tak tedy vzhůru
na cestu.
Kdo s kým a jak
Je tedy potřeba představit posádku tohoto povedeného výletu…
Kapitán: Malý Bubák
Posádka:
Další Bubáci
o
Iva
o
Ondra
·
Moje maličkost; Svalnatý Jachtař
·
Ilča; Cigoš 1
·
Bonzo; Mužný Odrostenec
·
Meloun
·
Danča; Ségra; Cigoš 2
a také loď…
Oceanis 48 (2014); BLUES
Přístav: Tivat / Porto Montenegro
Zajišťoval: Marais, s.r.o.
Charter: SimpleSail
Albánský agent na proclívání kterého nám doporučili v SimpleSail: je to trochu podivné, ale kontakt už nelze dohledat ... sorry ... no prostě, najdi si svého agenta...
Agent nás celkem přišel na 195,- €
Dle zkušenosti jediná možnost jak bez „větších“ problémů
projít albánskou celní procedurou.
Skutečně neocenitelný občan!
Z Marais, s.r.o. nám dali ještě tento kontakt, který jsme ale nevyužili: kontakt na agenturu
Cesta tam – autem
Odjezd byl naplánován na pátek 16.6.2023 v 11.00 hod.
V 10.45 volal Bubák, že mu nejdou brzdová světla (auto bylo den po STK) a
že bude potřeba jet mým autem. To nám to pěkně začíná.
Po drobných zmatcích
jsme nakonec přece jenom vyjeli.
Trasa: Česko → Rakousko (A) → Slovinsko (SLO) →
Chorvatsko (HR) → Černá Hora (MNE)
V Chorvatsku jsme měli u Šibeniku (Slavice 86, 22221
Lozovac, Chorvatsko) domluvené ubytování v Apartments Nena. Takže přespat a ráno odjezd směr
Tivat.
Cesta proběhla v klidu, pouze na hranicích Chorvatska
s Montenegrem jsme cca 30 min čekali.
Na cestu je potřeba dálniční známka pro Česko, Rakousko,
Slovinsko. Všechny jdou koupit na internetu. V Chorvatsku se platí na
mýtných branách. Pokud máte chorvatskou „krabičku“, je dobré vědět, že na prvním mýtném
úseku, tj. Macelj → Zagreb, tato krabička neplatí.
Trajekt přes Tivatskou zátoku stojí 5,-€ (auto + 4 občani)
Celá trasa autem dělá cca 1250 km (z Olomouce).
Marina Tivat
Marina v Tivatu je standardní jako v např.
v Chorvatsku, ovšem všude přítomný Rus je tam velmi cítit. Samotné okolí
maríny je přeplněno obchody s neobyčejně drahými blbostmi. Pokud chce
našinec zajít na jídlo, nebo pivko, je potřeba jít až na nábřeží do starého
města (za bránu), kde je to už normální. Místní bar v maríně „Buddha-Bar
Beach Porto Montenegro“ jsme raději nezkoušeli, na to by asi lodní kasa
nestačila.
Obchod v maríně na základní potraviny a vodu je OK.
Sprchy a WC také.
Zajímavá je absence vozíků na bagáž (že by na to Rus měl
lidi?). Dá se sice autem zajet až k molu, ale stejně je potřeba bagáž
natahat ručně do lodi. Dojet autem k molu však vyžaduje zvednutí závory a
to není jenom tak, pokud neznáte např. jméno lodi. Dále není možno vyjít
z maríny v plavkách. Tentýž vrátný má záchvaty!
Dále jsou v maríně k vidění dvě ponorky a různé
jiné vojenské artefakty.
Za mě ještě zajímavý poznatek, ruská a ukrajinská auta si
stojí krásně vedle sebe, tedy předpokládám i jejich posádky…
17.6.2023 přespání na lodi – mimo celní molo.
Převzetí lodi; 17.6.2023
Vzhledem k tomu, že jsme přespali v Chorvatsku, jsme byli v
marině docela brzy, o půl třetí. V propozicích byl nahlášený checkin od 17
hodin, tak jsme nijak nespěchali. Už jen podle mapky najít kancelář byla docela
bojovka a bez pomoci přítele na telefonu (volali jsme tam) by jsme ji nenašli.
Na místě jsme se dozvěděli, že loď je nachystaná, máme si projít papíry k
checkinu a můžeme se nalodit. Pak prý někdo příjde, dokončíme checkin a pak nám
předá doklady od lodi, které jsme v kanceláři probrali. Zaplatili jsme tranzit
log, motor ke člunu a dozvěděli se, že vzdušné (turistická taxa) se platí ve
speciální kanceláři, která má v pátek otevřeno jen do dvou hodin odpoledne. Ale
v sobotu prý má od osmi ráno. Takže dnes neodjedeme. Vítejte na Balkáně!
Raději už nebudu zmiňovat, že když jsem se v charterovce
ptal, jak je to s proclením do Albánie, tak jediná jejich odpověď byla: To
musíte do Baru a tam udělat checkout z MNE a checkin do Albánie budete dělat v
Dureš. Náš plán ovšem byl odeclít se z MNE v Tivatu a do Albánie se naclít v
Shëngjinu.
Bubák
charter mola M, N, O
klikni pro zvětšení
Proclení v MNE; 18.6.2023
Ráno
v 8.00 stojíme s Ondrou a se všemi dokumenty od lodi a pasy u budky, kde se
platí vzdušné. Po chvilce zpoždění je otevřeno, odbaven jediný klient před námi
a po kávičce, kterou si úřednice jde uvařit a vypít vedle, přicházíme na řadu.
Zhruba o půl deváté se dozvídáme, že podle slečny nejsme v Černé hoře, protože
nemáme v pasech razítka z hranic. Zajímavá úvaha. Za prvé, do MNE se dá jet na
občanku a za druhé i když jsme někteří ukazovali pasy, „pozemní“ celník nám tam
stejně razítka nedal. Ale úřednice trvá na svém, prý musíme počkat do zítřka,
až přijde inspektor, který nás proclí a dá nám potřebná razítka. Je neoblomná,
anglicky se dohadujeme a teprve až na Ondrovy výhružky, že půjdeme k soudu aby
nám zaplatii ztrátu jednoho dne, že už jsme chtěli odjíždět do Albánie včera,
koho že můžeme zažalovat, se úřednice lekne a řekne ať tedy jedeme, že to
vyřídíme jak se vrátíme. Máme všechny potřebné doklady, tak se jdeme do
vedlejší budky celníků zeptat, jestli nás vyclí z MNE. Ale to oni můžou, až
když přijedeme k celnímu molu i s lodí.
Zhruba
v 8.45, přejíždíme na celní molo,
které je z vnější strany přístavu a začala další sranda. Na břeh může už
jenom jedna osoba a chtějí kapitána, takže anglicky mluvící mladší Bubák Ondra,
byl vykázán zpět na loď. První co celník chce, je papír z kapitanátu. Ten
nemáme, ale naštěstí je to kancelář o dvě buňky dál. V ní nikdo, jen na dveřích
telefonní číslo. Dovolám se, a že prý přijde za 15 minut. Balkánských, takže za
půl hodinky odcházím s papírem zpět k celníkům. Chvíli si jediný celník co tam
je prohlíží pasy, zvláště moje razítka z Albánie z minulého roku. Neumí ani
slovo anglicky a chce po mně od každého „biely papier“. Říkám anglicky, že
nemám, ale že když mi formulář dá, tak ho na lodi vyplníme a donesu mu je. Na
to se tváří tajuplně a albánsky mi sděluje (asi, moc jsem mu nerozumněl), že za
to je pokuta tisíc euro. Ale že to tentokrát nebude chtít a podává mi ruku. V
tom okamžiku jsem si uvědomil, že nemám u sebe žádné peníze v hotovosti, jen
platební kartu. Celník se chvíli hrabe v pasech, kouká do počítače a pak znova
opakuje, že je to mezi námi a podává mi ruku. No co vám mám povídat, asi až na
počtvrté pochopil, že já jsem to buď nepochopil, nebo že ty peníze nemám. A
zapisuje nás do knihy, dá razítka do pasů a mne propouští. Jen co vyjdu ze
dveří na mne ale volá, že to ještě není všechno a posílá mne na policii. Tam si
naštěstí jen naskenují pasy a můžeme vyplout.
Bubák
pozn.: pasy raději noste v Albánii všude s sebou, hlavně při jednání s celníky i při kotvení v marínách
18.6.2023 - Marina Tivat Porto Montenegro; MNE (celní molo) → Shëngjin; AL (celní molo)
Cca v 10.20 jsme konečně vyclení vyjeli z maríny
směr Shëngjin a cca v 19.50 byla překročena hranice MNE/AL. V 22.30
vjezd do nákladní maríny v Shëngjinu. Navionics tam ukazoval plavební
dráhu vyznačenou majáčky, ale to jaksi nebyla pravda, což jak jsme zjistili
později, není v Albánii nic zvláštního.
Ale kde zakotvit? Projeli jsme přístav až skoro do konce,
kde už se zdálo, že nic není. Volali jsme samozřejmě přístav, ale nic. Volali
jsme agenta a ten nám poslal špendlík v mapách. Bylo to skutečně až na konci. Když jsme tam poprvé nahlédli, tak bylo jasné, že se tam s naší lodí neotočíme. Napodruhé jsme tam tedy zacouvali. Uvázali nás na rozpadlou dřevěnou loď mezi obrovský „vrak“ nákladní lodě a
molo. Tam by tedy nikdo celní molo nehledal.
Po „přistání“ a zmatené konverzaci se zástupcem agenta
(holka) a místními policajty (kteří tam měli buňku), zazněl příkaz, vybrat
pasy, zaplatit 65,- € a jeden půjde s námi. Ondru s pasy naložili do
auta a někam odjeli. No, nebylo to příjemné. Za chvíli však Ondra přijel i
s pasy a že nám ráno dovezou potřebné papíry.
Nákladní přístav v Shëngjinu je skutečná pecka.
Úložiště vraků, které ale evidentně jezdí na moře, smrad z ryb a hoven,
prostě hnus. Nutno říct, že to byl první i poslední nepříjemný zážitek
v Albánii.
Upluto: 22NM plachty, 47NM motor, celkem 69NM
19. – 20.6.2023 - Shëngjin → zátoka Sheen-Janit (Gjiri I) → Saranda (albánsky též Sarandë)
Světe div se, cca v 9.00 přijela zástupkyně agenta a
dala nám potřebný papír! Důvěra v agenta se zvýšila.
Okamžitě jsme z toho smradu v nákladním přístavu
přejeli na kotvu před městskou pláž a jeli na člunku nakoupit vodu, nějaké
potraviny a internet.
Loď sice měla tři nádrže na vodu, ale víme jak to s tou
vodou je – používáme ji pouze na vaření a umývání. Také jsme předpokládali
jsme, že voda v AL nepůjde natankovat, což byla částečně pravda. Proto
dokoupit min. 60l pitné vody bylo na místě.
Původně jsme chtěli přespat na kotvě,
někde u Baja Pierit (dle Navionics), kde mělo být cca 6m u břehu, ale to byla
mylná představa. Celé pobřeží mezi Durres a Vlora se skládá je více méně
z delt řek a pobřeží je bahnité s proměnlivou hloubkou. Těch 6m bylo
odhadem cca 1,5NM od břehu (kde mělo být cca 14m), což na klidné kotvení
nevypadalo…
K tomu ještě vsuvka o
checkinu lodě. Na dotaz, jestli je hloubka měřená od hladiny nebo od kýlu
odpověděl rus co nám loď předával, že od hladiny. V marině to ukazovalo
nějakých 7 m, což zhruba sedělo i s Navionicem. Velmi zruba. Při prvním
zakotvení jsem to pod vodou zkontroloval a zjistil jsem, že je hloubka jistě měřená
od kýlu lodi s velkou rezervou. Nechtěl jsem jim šahat do nastavení a tak jsem
k uváděné hloubce připočítával 4 metry. Bizardní bylo, že při zkoumání mělčin
na jihu Albánie jsme občas měli údaj
hloubka -1,5 m. A to jsme pořád volně pluli.
Bubák
Takže bylo rozhodnuto, že pojedeme dál. Cca v 21.00 jsem
s Ilčou převzal službu, a pokračovali jsme v cestě na jih. Pro
jistotu jsem změnil kurz více na moře, protože v jednom místě tam
Navionics ukazoval 3m, což jsem už nebral vážně. Ve 24.00 jsem předal službu Ondrovi,
kurz na západní kardinální znak nad Sazanem a šli jsme chrápat.
Vachta 24.00 – 02.00 probíhala
bez problému. Jediným zpestřením nám byl okamžik, kdy jsme měli kurz skoro
stejný jako loď cca 0,5NM před námi a spoteři Meloun + Bonzo mi hlásí: „Teď jsme
projeli pár metrů od rybářské bójky“, přičemž hláška se opakuje zhruba za minutu
zase ještě dvakrát. Na mapě nic značené není takže je jasné, že loď před námi
je rybářská a ty bójky tam před námi hází. Už chystám změnu kurzu když mi na
potvrzení této domněnky zaznívá z vysílačky naštvaným hlasem albánština
(pravděpodobně nadávky). Po změně kurzu se blízká setkání s bójkami i albánské
nadávky již nekonaly.
Ondra
Budí mě Bonzo, chviličku
před začátkem vachty. Hodím na sebe oblečení, vzbudím Ivu a jdu na palubu.
Ondra mi předává službu západně od ostrova Sazan a říká, že chvilku jel za
rybáři, až mu ve vysílačce někdo nadal ať za ním nejezdí. Striktně se držíme
mimo „military area“ vyznačenou v mapách, ale jak později zjišťujeme, už se tam
smí plout. Ondra zůstává i na naši vachtu a tak společně při čelovkách
(tentokrát už bílé světlo) kotvíme, kotvu vyzkouším a drží pěkně. Tak hybaj do
regálů dospat se.
Bubák
Ráno jsme se vzbudili v zátoce Sheen-Janit naproti Vlore.
Pěkná koupačka, snídaně a cca 10.30 odjezd do Sarande.
Když jsme se blížili do Sarande volali jsme agentovi, kde se tam
dá zakotvit. Poslal nás samozřejmě na celní molo i když jsme do Řecka nechtěli
a on to moc dobře věděl… No zase na druhou stranu, pěkné hlídané „parkoviště“!
Samozřejmě večer agent volal, že to nebude zadarmo a chtěl 20,- €. No nekup to…
Vzhledem k tomu, že jsme spali na celním mole, byl trochu
problém se dostat do města, ale všechno se vysvětlilo a šlo se na večeři a
prohlídku města. V Sarande bych řekl – všechno v pořádku.
Upluto: 25NM plachty, 134NM motor, celkem 159NM
21.6.2023 - Saranda → pláž Tongo (hranice Albánie s Řeckem) →
Ostrovy Ksamil
Odjezd ze Saranda cca v 9.00 směr hranice s Řeckem,
které bylo dosaženo cca ve 12.00, čímž byl splněn cíl naší cesty, teď už jenom
pomalu zpět.
Na hranicích s Řeckem se nachází pláž Tongo, kde mají rybáři
z obou stran hranic spousty sádek, či čeho… I tak je to naprosto kouzelné
místo, jako ostatně všechno, co jsme na zpáteční cestě viděli.
Cestou zpět jsme se chtěli podívat na Ali Pasha's Castle, kam jsme
se podle Navionicsu měli dostat, ale vzdali jsme to, voda tam prostě není…
Po cestě do zátoky Ksamil (Ksamilit) je spousta nádherných pláží a
výdejních míst! Fakt paráda!
V zátoce Ksamil jsme hodili kotvu a zahájili rekreaci. Před
kotvením, kdy jsme projížděli mezi ostrůvky a různými šlapadly přijela vodní
policie, zatroubili, zamávali, usmáli se a jeli pryč. Paráda.
Pláže Ksamil jsou zcela v západním stylu, jako ostatně
všechny. Večer prohlídka města a návštěva výdejních míst, nákup pomerančů,
pokec s krajany atd. Druhá řada domů už ale tak západní není a dál…
Upluto: 6NM plachty, 17NM motor, celkem 23NM
pozor to molo vzadu je vojenský objekt :-)
22.6.2023 - Ostrovy Ksamil → Kakome Beach → zátoka Palermo (Porto Palermo)
Při dalším „posunutí“ jsme se stavili na v zátoce Kakome, což
je opět nádherná pláž, bez výdejního místa. Což je dobře, protože výletní lodě
se tady moc nezdržují a mizí za roh na Krorëza Beach, kde už výdejní místa
jsou.
Ke spaní byla vybrána pláž Palermos Beach, kde je kreslené molo.
Ano je tam. Ihned po vyvázání přijel ohanbík v neurčité uniformě a
okamžitě nás vyhnal, prej že je to Military Area (nic jiného anglicky neuměl).
Nevím, co je na kusu rozpadajícího se betonového čehosi vojenského, ale budiž.
Odvázali jsme se a hodili před tuto „atomovou základnu“ kotvu. To už bylo OK…
V místě příjemné výdejní místo.
Upluto: 4NM plachty, 21NM motor, celkem 25NM
níže foto: kotvení na ostrovech Ksamil:
23.6.2023 -
zátoka Palermo (Porto Palermo) → Himarë → pláž Gjipe → Grama Bay
Ráno se Bubák šel podívat na místní pevnost Ali Pasha Tepelena
Fortress.
Pevnost je
velmi podobná té u vjezdu do Šibeníku, kterou jistě mnoho námořníků zná.
Neobvyklá je tím, že je velice citlivě opravena a také je nezvyklý její tvar,
je trojůhelníková, se třemi bastiony. Vstupné je symbolické a uvnitř je velice
příjemný chládek. Přístupné jsou všechny její části, od žaláře až po střechu.
Bubák
Po zkušenosti s molem, jsme se na Bunkeri i Porto Palermos
raději ani nejeli podívat…
Podél pobřeží jsme se vydali do Himarë, kde jsme zakotvili před
pláží a vyrazili dokoupit všechno, co chybělo, tedy voda, pivo, pečivo.
Pokusili jsme se někteří i vyměnit Leky, ale směnárník měl asi pauzu na oběd…
Ve městě jsme sice nenašli nějakej supermarket, ale všechno se dalo sehnat.
Když něco neměli, poslali nás tam kde měli… všechno kousek…
Potom jsme se stavili na pláži Gjipe, což je prý nejhezčí pláž
Albánie. Je pravda, že je tam nádherně. Pláž je dostupná z pevniny pouze
pěšky, nebo offroadem. Tyto tam stojí a posádky tam stanují. V místě
výdejní místa, skutečný ráj.
Na noc jsme dojeli do zátoky Grama Bay. Nádherná zátoka, kde jsme
byli sami, když nepočítám jednoho mořokajakáře, který neustále pobíhal po
pobřeží a stěhoval kajak… Vzhledem k tomu, že Bubák chtěl neustále něco
vyvazovat na břeh a zatím nebyla příležitost, dali jsme kotvu a vyvázali se na
skálu. Výdejní místo toho dne bez obsluhy, večírek byl na lodi.
Upluto: 0NM plachty, 21NM motor, celkem 21NM
24.6.2023 - Grama Bay → Orikum Marina
Marina Orikum je v Albánii veliká zvláštnost a troufám si
říct endemit, protože byla jediná svého druhu, kterou jsme cestou potkali, tj.
že se podobá všeobecně přijímané podobě maríny. Kotvení na muring, voda,
elektřina na molu, sociální zařízení a restaurace.
Samozřejmě jsme v Albánii. Jestli nebudete jíst, tak si
musíte jít sednout do jiného oddílu restaurace (cca 1m vedle). Když jsme mu
řekli, že jíst budeme později, tak ho to nijak nezlomilo… Přesedli jsme… Po
objednání piva v restauraci nám bylo řečeno, že má pouze jedno a že ho
stejně musíme zaplatit hned, protože střídá směnu… Nastupující obsluha již
nebyla tak amatérská a nějaké to pivko se našlo. Nakonec to byl pěkný večírek
s večeří a samozřejmě s několikanásobným přesednutím, protože jsme
samozřejmě nejedli všichni spolu. Na jídlo jsme si někteří dali prý Albánskou
specialitu, plněné chobotnice a plněné sepie. Bylo to velmi chutné, v zapékací
misce s omáčkou a podobalo se to kuřeti na paprice.
Před návštěvou restaurace v maríně jsme se ještě vydali
hledat Bonza s Melounem, kteří vyrazili do „města“ hned jak se loď dotkla
břehu (ostatně jako vždycky). Ale nenašli jsme je. Šli jsme sice po vajglech,
ale vzhledem k tomu, že Albánci kouří všichni, neměli jsme šanci…
Bonzo snad dodá zážitky z výletu ...
Cena za kotvení 73,- €.
Upluto: 5NM plachty, 23NM motor, celkem 28NM
25.6.2023 -
Orikum Marina → Sazanit (Sazan Port) → Porti i Peshkimit
Po připlutí do Sazan Port, kde jsme zakotvili v řeckém stylu
(kotva – molo), okamžitě přišli nějací ohambíci s tím, že tam můžeme stát
pouze do 19.00 s obrovským důrazem na to 00. No co už. Využili jsme toho,
že všechny výletní lodě odjely a šli se vykoupat na Shen Nicolo Bay, která je
hned za přístavem a určitě stojí za to se tam jít vykoupat – nádhera. Potom už
zase začaly najíždět „izlety“, tak jsem se vydali na prohlídku ostrova.
V zásadě se jedná o vojenský ostrov a nikam se nesmí, ale je tam vyznačená
nějaká okružní cesta, tak jsme s Bubákem a Ilčou vyrazili. Z přístavu
je samozřejmě do kopce a v tom vedru zabiják… Okruh jsme nedokončili a od
bunkru jsme se potupně se vrátili zpět. Bunkr myslím skutečný bunkr, protože
hub tam bylo skutečně jako po dešti. Jak chtěl ten blb Hodža odtud hlídat vstup
na Jadran, to mi není jasné, ale stálo za to, se tam podívat.
Okoupat a odjezd.
Na noc jsme vybrali přístav Peshkimit, který je
naproti Sazanu. No, on tam ten přístav skutečně je, ale pro účely jachtingu je
to k ničemu. Celý přístav je obsazen buď rybáři, nebo vraky, nebo obojím,
nebo tam není voda… Nakonec jsme zakotvili před přístavem, za vnějším
vlnolamem. Bubák mě, Ilču, Melouna a Bonza hodil na břeh a šli jsme na
procházku na vedlejší pláž, protože po cestě zde byla spatřena výdejní místa.
Po projití humusu maríny jsme zakotvili v plážové restauraci Barakuda.
Pokud pojedete kolem určitě se tam stavte. Všeho dost, jídlo super, lidi
skvělí! Akorát je potřeba se dívat směrem do moře, protože hned za pláží je
elektrárna a jiné průmyslové podniky… Zpět nádherná procházka po břehu, nalodit
se a spát…
Upluto: 6NM plachty, 17NM motor, celkem 23NM
níže foto: pláž Peshkmit
26.6.2023 - Porti i Peshkimit → Durres Yacht Marina (Drač)
Ráno odjezd směr Drač, kde bylo v plánu se nechat proclít
zpět do Černé hory. Po pěkném jachtecu, jsme vjeli do přístavu. Po poradě
s agentem, který nám zase poslal tečku v mapě, jsme celkem bez problémů
zakotvili. Pozor, nejedná se o klasický přístav pro jachty, je to obrovský
nákladní a trajektový přístav, kde je pro účely jachtingu určen, pouze malý
prostor mezi mega loděmi. Prý se tam buduje klasická jachtařská marína, ale
není mi jasné kde. Ve městě jsme viděli bilboard s vizualizací a tel. číslem,
zkuste si tam zavolat, třeba Vás navedou…
Uvázali nás bokem na molo a přišla nějaká paní z ofisu. Dali
jsme jí na ucho agenta, Ti si pokecali a bylo to. Že nám ráno dají papíry o
proclení. Paráda.
Výlet do města. Ono to není jenom tak. Celý přístav je oplocen
dvojitým plotem, který nejde přelézt a musí se to celé obejít až k bráně
(cca 40min.), kde nás strážný propustil do města. Bubáci s tím vykejvali
tak, že si vzali taxíka, čehož jsme využili potom všichni na cestu zpět.
Drač je nádherné město, kde se prolíná historie s moderními
stavbami. Samozřejmostí je spousta výdejních míst, jak na pívo, tak na jídlo.
Dali jsme si u moře večeři a šli za Bubákama k divadlu, kde večírek
pokračoval a potom ještě jinde a potom ještě jinde… Prostě historie na nás
dýchala na každém kroku.
Po příjezdu do maríny jsme si sedli před ofisem, kde sedávají
PZ-ka* a začali utrácet poslední Leky v nápojovém automatu. Musím říct, že
ten den dával celkem dost… doplňovač automatu se asi ráno divil…
Cena za stání v maríně 55,-€
*PZ (zkratka) rozuměj přístavní zaměstnanci, v Chorvatsku též
nekdy přístavní zmrdi
Upluto: 14NM plachty, 41NM motor, celkem 55NM
2. MARÍNA
klikni pro zvětšení
27.6.2023 -
Durres Yacht Marina, Drač (AL) → Bar (MNE)
Cca v 9.30 nám přinesli papíry a mohli jsme se vydat směrem
na Bar.
Při jachtecu nám rupl stoper od geny. Cca v 21.00 jsme
zakotvili bokem na trajektové molo v Baru, které sloužilo zároveň jako
celní (protože to celní bylo plné…). Ondra vyrazil vyřídit papíry.
Přímo na celnici jsem si získal přízeň policistky
tím, že tu cigaretu nemusí típat protože jsem přišel a ať klidně dokouří. Po
cigárku velmi mile převzala všechny doklady a pasy, vše potřebné orazítkovala a
vysvětlila mi poměrně složitou cestu na kapitanát, který je od přístavu směrem
do centra schovaný za restaurací. Po kratším bádání jsem kapitanát našel,
vyslechl si od mnohem méně přívětivého úředníka jeho rusky vedený rozhovor z
kterého jsem pochytil zhruba to, že ať už chce volající na druhé straně dostat
do montenegra cokoliv tak není problém, že je to bez dokladů, že je vyrobí na
místě. Jakmile měl čas věnovat se mě, anglicky mluvícímu nově příchozímu, tak
přebral papíry, zkontroloval co potřeboval a řekl že mi chybí kapitánská
licence. Tu jsem bohužel od kapitána spolu s papíry nedostal a tak jsem se pro
ni musel vrátit na loď. Jakmile se úředník podíval (ani si ji neofotil) na licenci, bylo vše v
pořádku a mohl jsem i s potvrzením z kapitanátu zpět do přístavu za
policistkou, která velmi rychle úřední koloběh dokončila a popřála nám pěknou a
bezpečnou plavbu v Monte Negro. S tím, že ale u celního mola zůstat nemůžeme a
musíme překotvit na běžné molo.
Ondra
Cca v 21.50 jsme přejeli naproti do maríny, kde jsme zase
stáli bokem.
Vyrazili jsme nakoupit internet a při té příležitosti, jsme
navštívili i nějaká výdejní místa.
Cena kotvení v marina Bar 75,-€
Upluto: 10NM plachty, 47NM motor, celkem 57NM
28.6.2023 -
Bar (MNE) → Little Maljevik Beach → Kraljichina Beach → Buljarica
Beach
Ráno dokoupit vodu, pivo, potraviny, pro jistotu jsme ještě
natankovali ropu do lodi a pomalým tempem směrem na Tivat. Natankovali jsme
jednu celou nádrž, tj. cca 250l. Když to zmiňuji, malá poznámka, při přebírání
lodi se zeptejte, kde se přepínají nádrže…
Koupačka v zátoce Maljevik, potom přejezd do zátoky
Kraljichina. Zde je výdejní místo, které vypadá z lodi skvěle, točí tam
ale Laško a ještě do třetinek. Cenovky světové. Ale zátoka je parádní. Jezdí
tam sice pořád dokola „izlety“, ale to se dá přežít.
Na noc jsme hodili kotvu před Buljarica Beach. Výlet na pevninu.
Spousta výdejních míst, příjemné.
Upluto: 0NM plachty, 10NM motor, celkem 10NM
níže foto: kotvení na Buljarica Beach
29.6.2023 - Buljarica Beach → Sveti Stefan Beach → Lustica Bay Marina
Ráno odjezd na koupačku a oběd do Sveti Stefan Plaža – moc pěkné.
Potom už přesun do Lustica Bay Marina. Nádherná marina a pro klienty SimpleSail je jedna noc zdarma. Což je samozřejmě příjemné. Co už je příjemné méně, je všudypřítomný Rus, který je v maríně cítit na každém kroku. Dokonce i lodi pod „maňáskovými vlajkami“ mají klidně na lodích ruské webovky, atd. Jinak snobárna jak prase, ale fakt je nutné uznat, že je to tam krásné. Nakonec jsme našli hospůdku přímo u mola, kde to bylo únosné i pro nás a kde nás dokonce obsluhoval „Brňák“.
Upluto: 0NM plachty, 20NM motor, celkem 20NM
30.6.2023 -
Lustica Bay Marina → kotvení za marinou → Otocic Gospa
→ Tivat Porto Montenegro
Cca v 10.30 odjezd před pláž vedle maríny na kotvu, snídani a
koupačku. Následoval přesun před vjezd do Kotorské zátoky a na poslední koupání
jsme hodili kotvu za pevností u ostrova Gospa. Potom už přejezd do Tivatu.
Samozřejmě bylo potřeba doplnit naftu do lodi, byť jsme tankovali
už v Baru. Před pumpou v Tivatu stály asi tři lodě, což vypadalo na
chvilku, ale tankovala tam čtyřpatrová motorová jachta a to bylo na dýl.
Z jedné strany tankovali pouze benzín do čmoudů… do toho začaly najíždět
další lodě a snažily se předbíhat. Naštěstí to pumpaři hlídali a nekompromisně
je posílali pryč, takže po cca 1hod jsme se dostali na řadu… Potom už jenom
zakotvit.
V propozicích bylo, že
návrat do mariny je do 18.00 v pátek. Člověk by předpokládal, že tam tedy někdo
bude. Přijeli jsme dříve, na dveře kanceláře jsme bušili kolem 15.40 ale nikde
nikdo. Mysleli jsem si, že uděláme v pátek checout, přespíme a brzy ráno
vyrazíme. Ovšem to byla chyba, museli by jsme to nahlásit dopředu a taky by jsme si museli
připlatit za dřívější checkout. Půl posádky (jedno auto) odjelo a Bubáci a Dana
zůstali na lodi. Odjezd prvního auta se ale neobešel bez komplikací. Měli jsem
slíbené parkování zdarma. Ale v kanceláři budou až ráno. Naštěstí jeden PZ
zrovna předával vedlejší loď, tak auto zdarma vypustil. Za ruským přístavem s nesmyslnými cenami i
obchody se v Tivatu ukrývá městské molo, kde nám v příjemné hospodě u večeře
předvedly své umění mažoretky snad z celého Balkánu. Byla tam nějaká přehlídka.
Večer na lodi dopíjíme zbytky, dobalujeme věci, pohoda...
Bubák
Upluto: 0NM plachty, 16NM motor, celkem 16NM
Celkem upluto: 92NM plachty, 414NM motor, celkem 506NM
1.7.2023 - Tivat Porto Montenegro
Předání lodi proběhlo po 9 hodině ráno svérázným
způsobem. Dva PZ proběhli loď během minuty, jeden se pak zeptal jestli je vše v
pořádku. Nahlásili jsme vylomeného stopera, přikývnul že je starší a může se to
stát. Pak vytáhl platební terminál a odúčtoval kauci svérázným způsobem. Tak že
nám ji strnul celou a celou pak vrátil. Banka tyto transakce ani nikde
neuvedla, takže vlastně všechno v pořádku. A když jsme chtěli lístek na projetí
bránou, tak nám řekli, kde schovávají zaměstnaneckou kartu na volné projetí :-)
Cestou pro auto jsme se
ocitli u budky kde jsme před 14 dny řešili vzdušné. Nerad nechávám věci
nedořešené, tak jsme i přes Odrův nesouhlas šli opět za slečnou. Tentokrát bez
čekání. Když jsme jí dali crewlist, tak se na nás škaredě podívala a řekla, že
je propadlý. Moje angličtina už na další hovory nestačila a tak jí Ondra asi 5
minut vysvětloval, jak to minulý týden bylo. Poté se strašně divila, že nás
vůbec pustila. Ten jeden den ze začátku výletu už vůbec neřešila, neřešila ani
kolik nás na lodi bylo, vzala si pasy co jsme měli a na ty nám napočítala
vzdušné asi 5 euro. Celkem velká komedie, kvůli které jsme málem museli celý
den trčet v přístavu...
Bubák
Něco o příjezdech do marín
Všude
ve světě je běžné (kromě Chorvatska), že příjezd do přístavu nebo mariny
ohlašujete vysílačkou. V pilotech bývá kanál pro volání napsán, pokud ne tak se
volá na 16. V případě, že tak neučiníte jste v lepším případě za ignoranty a
„nejachtaře“, v horším se vám může stát, že vás vykážou z přístavu ven.
Většinou se bez problémů domluvíte anglicky a hlavně se dozvíte kde a jak
přistát. Samozřejmě se může stát i to, že na žádném kanále nikdo nereaguje.
Bubák
Cesta zpět
Jedna část posádky, tj, Bonzo, Meloun, Ilča a já jsme odjeli
domů ihned po přistání v Tivatu. Cesta proběhla klidně, až na to, že
Meloun a Ilča měli trochu více albánských cigaret, tak nám na hranicích MNE /
HR vybrali auto. Pozor, do unie lze provést pouze 2 krabičky cigaret na osobu! No
skončilo to domluvou.
Bubáci a ségra zůstali do rána na předání lodi. Cestu měli
výrazně zajímavější.
Naše
cesta byla zajímavější jen tím, že jsme od trajektu v Tivatu skoro až do
Dubrovníku projížděli průtrží mračen. Stěrače na nejvyšší rychlost ani při
zastavení nestíhaly čistit výhled a místy jsme zkoušeli, jakou má průchodnost
vodou Viktorovo auto. Minimálně čtvrt metru to bylo. Protijedoucí auta házela
vodu silou, jako by někdo vylil na čelní sklo ze tří metrů plnou vanu vody. Až
jsem měl obavy aby to čelní sklo vydrželo, rány to byly veliké. Jinak se nic
zvláštního ani na hranicích nepřihodilo, jen díky pozdějšímu odjezdu jsme
chytili kolonu u platební brány v Zadaru.
Bubák
Cesta zpět stejná trasa jako tam.
Počasí
Počasí nám dá se říct, vyšlo na jedničku, tzn. že jsme
nechytili žádné bouřky, nebo deště. S větrem už to bylo horší. Pokud
foukalo tak vždycky přímo do ksichtu, což u delších přejezdů nebylo zrovna
nejlepší, protože křižovat třeba 50NM se fakt nikomu nechtělo. Ale jak již bylo
řečeno výše, Neptun nám byl velice příznivě nakloněn!
Albánské pobřeží rozhodně není
pro nováčky kapitány, je zde obtížnější najít kryté místo pro kotvení a v
horším počasí může být často jedinou možností vyjet na otevřené moře. A díky
vzdálenosti od Itálie a díky tomu, že zde v podstatě nejsou žádné ostrovy, může
být problémem i velikost a síla vln, jak při kotvení tak při samotné plavbě.
Bubák
Černá Hora, Montenegro
Lidi:
Co jsme měli možnost poznat, jsou v pohodě a
v klidu. Až na nějaké uniformované, ale to je asi stejné na celém světě…
Řeč:
Oficiální jazyk je černohorština. Kdo umí trochu chorvatsky,
ten se domluví bez problémů. Jinak s angličtinou většinou nebyl problém.
No a potom samozřejmě ruština…
Měna (karty):
Oficiální měna je euro, takže žádný problém.
Kartou se dá platit skoro všude a bez problémů.
Připojení k internetu:
MNE není v unii, takže zde neplatí domácí (ČR) datové
tarify a všechno by se platilo. Proto jsme zakoupili za 10,- € kartu
s 500GB na 7 dní, dtto při cestě zpět. Lze samozřejmě koupit i více denní,
což jsme na začátku nevěděli. Po nějaké registraci (nezkoušeno) se prý ke kartě
připíše dalších 500GB. Pro nákup karty je potřeba mít pas. Na nákup mají
aplikaci a je to za chvilku vyřízené. Karty mají skoro ve všech trafikách.
Pivo:
Měli jsme možnost vyzkoušet černohorské Nikšičko pivo, které
vychlazené není zdraví škodlivé. K jiným místním pivům jsme se nedostali.
Běžně se čepuje např. Carlsberg, což celkem jde. Lahváče jsou dostupné skoro
všech značek.
Albánie
Lidi:
Příjemní lidé, kteří se skládají z rakije (rakija,
rakia, rakie, raki) a jsou úplně v pohodě. Samozřejmě až na nějaké
uniformy, ale to už víme. V případě, že něco např. v obchodě nemají,
seženou, popř. pošlou tam, kde mají.
Albánie je podle mě země, kde nikdy moc dobře nebylo… Snad
se to teď zlepší, ale zajímalo by mě, kdo sype ty obrovské prachy do hotelových
komplexů a silnic. Jenom doufám, že z toho něco budou mít i samotní
Albánci. Za mě by bylo asi lepší než budovat ty betonové opičárny, zaměřit se
spíše na ubytování v soukromí, protože je tam skutečně krásně a lidi jsou
skvělí. Mám však obavu, že až se dokončí ty hotely, na soukromé ubytování už
nebude místo…
Zajímavosti:
… jak Albánec nastartuje motor u lodi, okamžitě se pouští
muzika (a nahlas)
… číšníci jsou dvojího druhu. Amatéři – úplní! Profíci –
úplní! I přes to, že většinou mají jenom lahvové pivo, ani jeden druh číšníka
ho neumí otevřít
Řeč:
Oficiálním jazykem je albánština, vzhledem k tomu,
že se jedná o indoevropský jazyk, našinec to moc nedává. Anglicky se v přístavu většinou domluvit
dá, ale jinak je to velice slabé. Používali jsme univerzální slovo „totok“ a
ukázali jsme na to co potřebujeme. V Maďarsku to taky funguje a nikdo se
ani v AL nepohoršoval.
Komunikace s agentem, samozřejmě anglicky. Někdy
jsme ho používali jako překladatele.
Měna (karty):
Oficiální měna je albánský „lek“, kód ALL. Je lepší si
vyměnit nějaké „leky“, protože někde se € platit nedá, ale skutečně jenom
někde. Ze zkušenosti je lepší využít směnárnu, tedy pokud se v místě
nachází a pokud je otevřená… Výběr z bankomatu je zpoplatněn, bez ohledu
na to, co vám řekli ve Vaší bance.
Strojky na karty tam mají skoro všude, ale skoro všude se
požaduje platba v hotovosti, protože nefungují. Těžko říct, jestli je to
chyba v systému, nebo prostě jenom chtějí hotovost.
Připojení k internetu:
AL není v unii, takže zde neplatí domácí (ČR) datové
tarify a všechno by se platilo. Proto jsme zakoupili 4ks karty po 100GB, 1ks za
29,- € / 2.900,- ALL. V rámci AL se na tyto karty dá i telefonovat.
Nakonec nám všem stačila pouze jedna karta, zbylé tři si vzal Bubák na
offroudění. Tady už to s nákupem tak jednoduché není. Je potřeba najít
obchod operátora, v našem případě to byl myslím Vodafone v Shëngjinu. Byli
jsme v obchodě dva, ale chytře jsme si vzali čtyři pasy. Paní nám řekla,
že nám dá pouze dvě karty. Po nějakém telefonování a dohadování nám řekla, že
nám dá dvě karty na jeden pas – paráda. A teď to začalo, každou kartu zapsat do
formuláře, přiřadit pas (pro každou kartu), všechno několikrát podepsat. Potom
to samo zapsat do počítače. Takže po cca 40 min, jsme zaplatili a ukončili
nákup… ještě že tam měla klimatizaci…
Navigace:
Na lodi byl v plotru mapový podklad nejistého stáří a
ukazovala se tam ještě Jugoslávie a minová pole v Albánii. Jak již bylo řečeno
výše, ani mapám od Navionics v aktuální verzi se moc věřit nedá, zejména
co se týče hloubek. Je potřeba na to dávat pozor. To samo majáky atd. Někdy
jsou v mapě, ale v moři ne a někdy naopak. Dtto mapy přístavů nejsou
někdy aktuální.
Dále byl na lodi průvodce Montenegrem a „sedmičky“
z roku 2010 pro Slovinsko, Chorvatsko, Montenegro a Albánii, vše
v jednom sešitě. V zásadě to stačilo. Možná existuje něco novějšího,
ale nezjistili jsme výskyt těchto materiálů.
Vzhledem k tempu výstavby, které je v Albánii
vysoké, stejně nebude aktuální nic…
Vojenské objekty:
Takzvané „Hodžovy houby (kulichy)“, což jsou malé bunkry,
které nechal vybudovat Enver Hodža, bývalý albánský diktátor, jsou skoro všude.
K čemu vlastně sloužily, mimo to, že to stálo mraky peněz a práce,
nechápu. Za mě to budoval spíš proto, aby vlastním lidem ukázal, že všude
dokola jsou zlí lidé a udržel tak vlastní lidi doma, než že by snad byly
vojensky nějak užitečné…
Po ukončení vlády „strýčka Envera“ se to jako všude uvolnilo
a dle např. průvodce, kterého jsme měli k dispozici a některých článků co
jsme vyhledali, armáda tyto nezajímavé objekty opustila a byly veřejně
přístupné. Jak se zdá, armáda začíná zase tyto objekty obsazovat. Viz naše
zkušenosti s Porto Palermo a ostrovem Sazan. Proč se tak děje, čert ví.
Pivo:
Z místních piv jsme vyzkoušeli pivo Korca – což
nedoporučuji ani na vaření. Dále potom Elbar, který vychlazený neškodí. Prý je
lepší polotmavý, ale na ten jsme nenarazili. Dále je hodně rozšířeno Peroni a
Paulaner. Někde i jiný dovoz. Pivo se podává většinou lahvové.
Pojedeme zase?
Jak již bylo uvedeno výše, Albánie určitě stojí za návštěvu
a určitě i na lodi. Určitě už ale nepojedeme z Montenegra. Je to zbytečně
dlouhé a sever Albánie je více méně delta různých řek, tedy pro jachting
(přistání, kotvení) nevhodné.
Nechci nikomu nic podsouvat, ale řekl bych, že
pro jachtec je vhodný úsek od řeckých hranic po Drač.
Jak tedy psáno výše, vhledem k prozatímní absenci
albánských marín, kde by se daly půjčit lodě, příště pojedeme z Řecka. Buď
z Korfu, nebo z Lefkady. Uvidíme jak to tam bude s proclením…
Sepsali:
Svalnatý Jachtař (Viktor Králík)
Svalnatý Jachtař (Viktor Králík)
Bubák (Karel Malý)
Ondra (Ondřej Malý)
mějte se fajn ...