SUZI - 23.-30.3.2013

Základna: Marina Dalmacia - Sukošan 

Charter: ELAN YACHTING, www.elan-yachting.com 

Zajišťoval: Marais, s.r.o., www.marais.cz    

Posádka: 

 -          „Saša" Alexandra Pavlovská - ukulele

 -          Jiřka Adamcová 

 -          „Karel" Dana Tůnová 

 -          „Trpec" Marek Pavlovský

 -          „Horcl" Petr Horák

 -          Viktor Králík 

Trasa SUZI: 

  23.3. - Sukošan - Babac - Sukošan - Ugljan (most) - 25nm 

  24.3. - Ugljan (most) - Muline (Ugljan) - Brbinj (Dugi Otok) - 38nm 

  25.3. - Brbinj (Dugi Otok) - Molat (Molat) - 25nm 

  26.3. - Molat (Molat) - Sakarun (Dugi Otok) - Pantera (Dugi Otok) - 21nm 

  27.3. - Pantera (Dugi Otok) - Kněž (Iž) - 20nm 

  28.3. - Kněž (Iž) - Muline (Lavdara) - Vrulje (Kornat) - 34nm 

  29.3. - Vrulje (Kornat) - Vrgada (Vrgada) - Sukošan - 39nm 

 CELKEM UJETO: 202 nm 

 Ze Sukošanu s námi ještě jely lodě BISER (ELAN Impression 384), kapitána „Ugljana" Petra Koliáše a BLUE VELVET (ELAN 40), kapitána „Ptáka" Petra Holuba. Jejich pocity z cesty rádi zveřejníme, pokud nám je někdo z nich předá v čitelném formátu, napsané v nějakém světově uznávaném jazyce a po zaplacení redakčního poplatku, popř. příspěvku na cukr…  

Odjezd proběhl z Olomouce cca v 19.00hod dne 22.3.2013, Jiřčiným vozem Ford Pokus, který se mimochodem velmi osvědčil, do Brna, kde jsme doložili Horcla a Ondráška (zbytek posádky jel po vlastní ose a přijeli do Sukošanu až když jsme měli přebranou loď) a potom již v klidu přes Slovinsko* do Sukošanu, kam jsme přibyli cca kolem 5.00hod ráno. Tam jsme u Čiči (Restaurace Laguna) našli v tuhém spánku Ugljanovu a část Ptákovy posádky. 

 Chlapci od ELANu se dostavili vcelku včas a předání lodě proběhlo v pohodě. Pravili, že všechno je po servisu, vč. plachet a vůbec, že loď je v lepším stavu, než když se narodila… Posléze jsme zjistili, že to je všechno trochu jinak, ale nic to nemění na faktu, že kluci byli velice příjemní a ukázali nám loď tak jako málokdo, včetně příběhů z natáčení J.   ELAN 45 je velice příjemná a prostorná loď, pokud někomu nevadí, že příďové kajuty jsou „palandovky" a hlavní plachta se roluje do ráhna. Navíc i ke svému poněkud pokročilému věku (2004), byla velice málo vybydlená, což se dá říct o všech lodích ELAN YACHTu v Sukošanu. Pravidelná péče je vidět.  Příjemné bylo třeba i WIFI na lodi (tedy pokud byl signál). Samozřejmě se vyskytly mušky a to např., 

 -          nefungující vypínač osvětlení salonového WC - máme baterky 

 -          vytržený úchyt koupací lávky - rukou to jde taky 

 -          nefungující středové stěžňové osvětlení, vč. reflektoru - poziční fungovalo a i v noci jsme jeli na plachty :-)

 -          velice lehce přilepený úchyt (zarážka) na navigačním stolku - noťas je přece uvázanej a zbytek pochytáme :-)

 -          protáčející se knoflík na vařiči - máme kombinačky 

 -          u sálingu natržená gena - k tomu se dostanu takové drobnosti nás však, až na tu plachtu nemohly naštvat.   

 Vyplutí i z velice těsného přístavu proběhlo za asistence skipperů z ELANu naprosto v pohodě a my jsme vyjeli vstříc svému prvnímu postupovému cílu a to ostrovu Žirje**.  Proti jugu o síle cca 15kt jsme pěkně křižovali až k ostrůvku Babac, kde si Marek všimnul, že proti slunci prosvítá v úrovni prvního sálingu gena. Po delší konverzaci s personálem ELANu jsme se rozhodli jet nazpět a plachtu raději vyměnit, byť nám bylo řečeno, že se o nic nejedná a plachta po servisu vydrží všechno… Se spinakrem jsme cca za hodinku byli nazpět v Sukošanu. Chlapci z ELANu plachtu sejmuli a všichni jsme se podivili, jaká v ní byla „lochna". Chlapci neváhali a z druhé pětačtyřicítky, která stála vedle nás plachtu stáhli a nám natáhli s tím, že se omlouvají a že příště máme spinakr zdarma. Snad to bude pravda a snad ta druhá loď nebyla pro někoho nachystaná ... Toto už bylo cca kolem šesté večer a tak jsme jenom přejeli naproti do zátoky mezi Pašmanem a Ugljanem pod most, kde jsme po krátké rekreaci ulehli k zaslouženému odpočinku po namáhavé pevninské cestě.  **pokud někdo četl v aktualitách kam jsme chtěli původně jet, tak to je dobře… problém je v tom, že doma v teple se dobře plánuje, ale vítr a počasí potom vše mění, takže kdo četl, ať zapomene…  

Další den ráno 24.3., odpočinutí a plní sil jsme v 9.00hod vypluli kolem zadarských vodních varhan, které nám pěkně zahrály, směrem k zátoce Muline na Ugljanu. Foukalo jugo o síle cca 20-30kt, takže křižování mezi Rivanjem a Sestrunjem byl celkem zážitek. Každopádně bylo poznat, že jsme udělali nějaký pokrok, protože v roce 2006 jsme se tudy probíjeli k cíli poslední etapy Freemont Yacht Tour a z dnešního pohledu to byla celkem dost bída… V Muline obídek a odjezd do zátoky Brbinj na Dugim Otoku. Tady jsme se potkali s kapitánem Ugljanem a částí jeho posádky, kteří k nám dorazili na gumáčku. Menší rekreace samozřejmě proběhla, ale zajímavější to měl Ugljan s posádkou, kteří měli při přibytí na svou loď menší problémy s přistáním a nějakou tou nechtěnou hygienou J. V pondělí 25.3. se nám Jadran pěkně předvedl. Větřík o síle cca 35-40kt, který se točil kolem tlakové níže dorazivší nad střední Jadran, ukázal své a do toho začalo pršet. Objeli jsme Zverinac, prohlédli si ponorkové základny na Dugim Otoku (jednu dokonce viděl i Marek…), v městečku Zverinac proběhl trénink v nájezdech na molo pro profesionální jachtaře (Saša). Potom se rozpršelo až nepříjemně, tak jsme jeli zakotvit na Molat, do stejnojmenného městečka. Tam jsme potkali československou výpravu na nádherných lodích ELAN 350, kteří zde pobývali na tzv. Skipper treningu. Nebylo nám jasné, co vlastně trénovali, protože nevyjeli ze zátoky a navíc zcela obsadili všechna mola, protože byli vyvázaní bokem, byť tam jsou muringy. Dle jejich sdělení s tak „lehkou" lodí nelze v takovém počasí plout, ani se vyvázat na muring. No, každý trénujeme něco jiného… Každopádně jsme se domluvili, jednu loď přesunuli a vyvázali se vedle trajektového mola. Za nějakou chvilku přijela Ptákova loď a ta se vyvázala na nás. Při nakupování v místním marketku domluvila Jiřka s Ptákem, že můžeme jít na čerstvou pečenou rybu k místnímu konobárovi. Ve stanovený čas jsme vyrazili do jeho „stodoly". Tam nás čekalo velice nepříjemné překvapení v podobě zbytku party, která tam měla zamluvenou večeři před námi, kterou reprezentoval jeden vepřový komplet s lysou hlavou, který rozhazoval eura a neustále řval cosi o rozdělení Československa a jací jsou Češi šulini atd., což nás donutilo takticky opustit místnost a ryby si sníst na lodi. Tohoto blba identifikoval Mirek Michalko z Ptákovy posádky (mimochodem Slovák) jako čistého Bratislaváka… Áno, bol to naozajstný kokot. Před takovým blbem varuji všechno na moři, i když tato vepřovka asi stejně nikdy nevypluje z přístavu. Večírek na naší lodi byl však mohutný a to i se zpěvy podpořené Šašiným ukulele. Bylo dobře… i když zařvala nějaká ta sklenička… 

Další den jsme se přesunuli do zátoky Sakarun na Dugim Otoku. Tady po obědě došlo i ke koupačce. Vzhledem ke slabému větru jsme upustili od plánu objet Dugi Otok ze západu a vrátili jsme se do zátoky Pantera, taktéž na Dugim Otoku, kde pokračovala rekreace a koupání. Sakarun i Pantera jsou krásné zátoky, i když v sezonu poněkud přeplněné. Ve středu opět ve slabém větříku jsme se přesunuli do zátoky Kněž na ostrově Iž. Cesta proběhla klidně se spinakrovým tréninkem, který byl ostatně cílem naší cesty. Pomalá cestovní rychlost však byla vyvážena rychlou rekreací, která se stala osudnou Horclovi, který v Kněži obětavě vyskočil na molo tak nešťastně, že si porouchal kotník. Na Kněži se nás ihned ujal majitel stejnojmenné restaurace a připravil pro nás skvělou večeři sestávající ze sépiového rizota a skvělých smažených olihňových kroužků. Jak pravil zaručeně domácích, žádné kupované z Japonska, jak to dělají jinde… každopádně to byla paráda.  Ve čtvrtek ráno jsme si udělali procházku do městečka Mali Iž, kde byly doplněny zásoby v místním marketu. Po vyplutí proběhla prohlídka doků na jihu Uljanu a posléze pauzička na ostrově Lavdara v zátoce Muline. Potom už průjezd mezi Dugim Otokem a Kornatem a temná jízda do zátoky Vrulje na Kornatech na bójku, kam jsme přijeli cca v 22 hod. Vrulje je nádherná zátoka, kterou vřele doporučuji, ale asi pouze mimo sezonu. Každopádně po nás nikdo peníze nechtěl. A už je tady poslední den na moři. Objet Opat, krátká zastávka na Vrgadě s obědem a potom už nádherná cesta zpět do Sukošanu. Vzhledem k tomu, že jsme měli domluvené předání lodi až na sobotu, šli jsme do městečka na večeři a celkem rychle spát. Ta týdenní „jízda" byla na všech znát… 

Předání lodí bylo klidné, až na Ugljana, kterému našel potápěč drobnou vadičku (namotal muring a na šroubu zůstalo třošku špagátku), ale i tato drobná nepříjemnost se vyřešila drobnou investicí o síle 100,- €. No a potom už do autíček a domů… 

Chtěl bych za posádku poděkovat kapitánovi Ondráškovi za skvělou a pohodovou plavbu, Saše a Markovi za předané zkušenosti, velice nenásilnou cestou a dále všem za dostatečnou altikuljaci pi.o v.le. 

 Myslím, že můžu mluvit za celou posádku a všechny zúčastněné, že už se nemůžeme dočkat dalšího, tentokrát 4. ročníku březnové „doškolovací" plavby. 

 Viktor 

Rada našeho Ptáka Pro nadšence stejného zrna přidávám kontakt na výbornou hospodu v Muline na molu, kde je velice příjemný personál a na zavolání otevřou a přichystají rybí dobroty i mimo sezónu. Jako bonus nám zapůjčili i kytaru čehož jistě litovala celá vesnice až do časných ranních hodin, kdy došel alkohol a hlas. Majitel Lenko Celent, tel. 098-272-216, mail. muline-celent@hotmail.com 

Petr "Pták" Holub